.

Mlčící zástup

5. dubna 2013 v 17:10 | Mitchiko |  Básničky:)
Jedna únorová.



Kráčeli pod tmavou oblouhou,
skloněné hlavy, těžký krok,
oči se chvěly únavou.
A noc se stále vlekla s nimi.

Šedavé ráno přineslo déšť.
V řídkém světle
podzimního dne,
někde mezi zimou a mrazem,
se zaleskly slzy.

Litovali? Kdo ví...
Bylo to už dlouho,
co odešli z domovů.
Díval ses pln soucitu.

Vyzáblé paže s omrzlými
prsty a místo kožichu
jen cáry hadrů.
A přesto - zlaté nášivky
se stále ještě drží na místech.

Nohy se pomalu vlečou,
dech se u úst sráží v páru.
Váháš. Chceš jim pomoci?
Vítr zafouká, další chladná sprška
a ty stojíš, odpor ve tváři.

Copak se stalo, mladý rytíři?
Viděl's to?
Hněv ve tvých očích
řeže jak hroty pustýchskal,
jimiž se zástup ubírá.

Meč se zaleskl,
svět na chvíli ztich.
Jeden nádech, druhý, třetí.
Chvěješ se. Je to chlad,
nebo nenávist?

Ten nejbližší zvedne
unavené oči,
je v nich němá prosba.
Je to tak dávno... Odpusť.
Šeptají. Cítíš v nich strach.

Meč spadá ke tvému boku,
odepneš plášť,
hodíš ho žebrákovi,
jen tvoje oči se vyhnou
znamení na jeho paži.

A zástup vyděděných
zrádců prochází dále
krajinou ledových plání
a pustých skal.
Stojíš, sleduješ,

třeseš se hněvem a soucitem,
chladem rána kdy déšť
přechází v sníh.
A pak jsi opět sám...

... Jen dračí hlava
leží u tvých nohou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama