.

We take care of your stuff - část 3

12. března 2013 v 18:17 | Valkorn |  Ondřej Patrovský


Nakonec jsme to z něj všechno dostali. Po několika hodinách mučeníčka nám prozradil místo i podrobnosti pobytu onoho lichváře. Všechno šlo prozatím dobře. Alespoň pro nás. Po Donneym nebylo ani stopy. Jen popeláři druhého rána nalezli bezejmenou mrtvolu na smetišti. Říkám bezejmennou jen proto, že kvůli velkému množství popálenin ji nešlo identifikovat. To ovšem...byla jen náhoda....vždy je to jen náhoda. My jsme měli jasno. Měli jsme totiž vše co jsme potřebovali.


Tuto noc jsem pokuřoval jako obvykle cigaretu před, již zavřenou prádelnou. Byl klidný, Queenský večer. Obvykle byli ulice plné aut a ruchu. Všude kolem pobíhali lidé s taškami, poslíčkové s pizzou, taxíky a tak dále. Dnes však nic. Ani ptáček nezazpíval. Bylo to jako kdyby na Queens někdo shodil atomovou bombu plnou klidu. Pousmál jsem se nad touto...městskou prázdnotou a vychutnával si vůni ulic. Perfektní atmosféra na práci.
"Tak jak? Kdy vyrazíš, " ozval se mi za zády moc dobře známý hlas.
"Asi hned. Skončil jsem" řekl jsem a odhodil zbytek cigarety na zem.
"Dobře, já teda už taky vyrazím".
"Jak je libo."

*Cink*

Vešel jsem dovnitř prádelny a podíval jsem se na hodinky. Je půl dvanácté. Ještě mám asi tak hodinku.
Zatímco jsem procházel prostředkem prádelny mezi jasně bílými pračkami, přemýšlel jsem, co si dneska vezmu. Po minulém dokoupení náčiní toho tam je až moc. Prošel jsem malými plechovými dveřmi vedle stolu s nápisem Employees only. Za nimi byla kompletně zařízená kancelář. Stěny byli lemované knihovnami z tvrdého dubu. Uprostřed trůnil velký mahagonový stůl a velké křeslo s černým čalouněním. Za křeslem stál bílý krb zařízený podle viktoriánského stylu.
Toto honosné vše stálo na širokém a zdobeném perském koberci.
Heh, vím co si myslíte. Myslíte si že to je strašný klišé a je to ohrané mít takovýto honosný pokoj. Plně to chápu. Ale stará dobrá klasika má taky svou váhu a navíc, kam jinam chcete posadit vážené a nobl zákazníky než k lahvi dvanáctileté skotské? Ať už oběť nebo klienta. Jen si pak musíte dávat pozor...jakou láhev skotské použijete.
Přešel jsm k jedné z knihoven a povytáhl knihu Zahrádkářské rady o pěstování bonsají.
Hehe, neproniknutelná obrana. Můžete si být jisti, že tuhle nikdo nevytáhne.
Ozvalo se cvaknutí a knihovna se odsunula. Sešel jsem do tmavé místnosti a nahmatal vypínač. Knihovna se za mnou zasunula a místností se zabzučením zablikali zářivky, které osvítili rozsáhlý arzenál zbraní a různých udělátek rozvěšených po zdech. V rohu stála obrovská kartotéka zatímco zbytek místnosti se spíš podobal dílně která částečně zmutovala v kancelář. Z jedné ze zdí trčela roura pod kterou byl drátený košík plný aktovek. Zakázky. Byli zde i malé plechové dveře s nápisem: "Střelnice"
"Tak..." oblízl jsem se "co si vybereme?"

Později

Na malé, chabě osvětlené chodbě v paneláku m stála v cestě první gorila. Tlustej špekoun v basketbalovým dresu a ověšenej zlatýma řetězama. To mě skoro uráží. Pomalu jsem k němu došel.
"Dobrý den, jsem tu za Travisem."
"Kdo kurva seš?" zeptal se a letmo se podrbal svou černou rukou na svém černém zadku.
"Kámoš Donneyho. Říkal že bych si tu mohl půjčit." řekl jsem a jen tak si zapálil cigaretu.
"No jako nevim, a co máš v tom futrále?"
"V jakém futrále?"
"V tom co máš na zádech."
Ohlédl jsem se přes rameno a potěžkal svůj velký černý futrál.
"Jo tenhle. Jsem kytarista...a taky se do něj dobře vměstnaj prachy."
Obrovská hromada sádelnaté černoty si mě začala prohlížet. Se znechucením jsem pozoroval jak si mne své krátké vousy na druhé nebo třetí bradě.
"No tak nevim, neměl bych..." začal a vzápětí skončil když mu kulka proletěla hlavou.
*Bžum*
Kolos sádla se skácel na zem. Z hlavně tlumiče mé pistole ještě chvíli stoupal kouř. Jen doufám že uvnitř nikdo nic neslyšel. Neměl by. Odtáhl jsem chlapisko na stranu a přikryl ho jakousi smrdící dekou co se povalovala kolem. Spi sladce.
Stiskl jsem kliku dveří a všel do bytu majitele zastavárny. Z velké části ho tvořil spíše obývací pokoj. Vypadalo to tam jako kdyby tam léto nikdo neuklízel. Všude byli poházeny odpadky, láhve a plechovky od piv. V rohu stál menší psací stůl a za ním další hora sádla a neco psala. Uprostřed místnosti seděli na gauči další dvě gorily a koukali na televizi. Tlusťoch za stolem zvednul oči od psaní a zeptal se:
"Kdo seš? Kolik?"
"Donneyho kámoš," potáhl jsem si z cigarety "2 000 dolarů."
"Jo táák," usmál se tlouštík a poodhalil tak své zlaté zuby "Tak to jo. Hned je tu máš, jen tu pro ně šáhnu."
Tlouštík se sehnul pod stůl a chvíli mu trvalo než nahmatal velkou krabici od vín- bot. Pak už jen začal počítat peníze. Ani si chudák přitom nevšiml dvou malých zabzučení, které se ozvaly nad jeho hlavou.
Pop pár sekundách se zae vynořil nad desku stolu, tentokrát s papírovým pytlíkem plným peněz.
"Tak tady to je..." zarazil se Travis.
Zjistil, že něco není v pořádku. Nejspíš to bylo těma dvéma mrtvýma gorilama s provrtanýma mozkama rozmetanýma po podlaze. Nejspíš jen jsem to mohl být i já, stojící opodál, odhazujíc prázdný zásobník. Ať to bylo cokoliv, rozhodl se to vyřešit revolverem ukrývajícím v horním šuplíku svého psacího stolu. Špatná volba.
Rychle jsem rozepnul futrál a jílec katany mi vklouzkl do ruky.
Travis mezitím napřáhl ruku s revolverem proti mě. Za necelou sekundu z ní zbýval jen krvácející pahýl. Travis zavřeštěl a krev se rozstříkla po celém stole. Mimo to i na papírový sáček.
"Hej! To je moje platba!" naštval jsem se a napřáhl se k dalšímu výpadu.
Než jsem však dokončil své krvácející dílo, ozval se zvuk tříštícího se skla a Travis ztichl...s dírou v hlavě.
Naštvaně jsem sebral krví nasáklý pytlík s penězi.
"Hej, ten byl můj," zakřičel jsem z rozbitého okna.
"A to jsem tu měl jako jen tak ležet nebo co?" ozval se Epiho hlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama