.

Legenda o Pěti Hrdinech

13. května 2012 v 22:06 | Mitchiko |  Povídky
Možná by se to dalo počítat jako úvod k minulému příběhu (http://osadahakie.blog.cz/1205/ruda-skala), ale rozhodně je to dost důležitý příběh pro všechny Alneretské povídky. Snad se bude líbit :-).




Kdysi dávno, v Taorském království, žili dva bratři - starší Epifairos a mladší Valkorn. Když dospěli ve statné muže, vydali se oba do různých končin světa jako žoldnéři a když se o mnoho let později opět setkali, našel si Valkorna dopis, ve kterém nějaká Mitchiko, dcera Alneretské kněžny Isi, žádala o setkání a tvrdila, že je jejím otcem. Valkorn se tedy uvolil sejít se s ní a vzal sebou i staršího bratra - jako místo setkání zvolili hostinec U zelné placky, ležící na obchodní stezce skrz Pláně a v daný čas se tam všichni tři sešli.
Trochu popili, hodně si vypravovali a už teď bylo jisté, že spíš než rodinou se stanou přáteli.
Jak se odpoledne měnilo ve večer a večer přecházel v noc, zaplnil se hostinec obchodníky putujícími mezi Alneretem a Taorou a proto, když vstoupila barbarská válečnice Karryanna, rozhodla se raději přisednout k povídající trojici ozbrojenců, než k podnapilým obchodníkům.
Brzy se zapojila do hovoru a když se v hostinci objevila bledá nekromantka Kazimíra, přijala ji čtveřice mezi sebe.
Hostinec zavíral, všechny pokoje už byly plné a pět společníků se rozhodlo najít místo pro přenocování.
Druhý den pokračovali spolu; třetí, čtvrtý...
Putovali všemožnými kraji, od téměř neobydlených zemí na severu, přes více méně elfí říši Taoru, Pláně a Hory obydlené Karryanninými soukmenovci, cesta je vedla přes hory Yoruwaithu, Alneretské království, zemi Khar'Desed, která je obydlena na povrchu i hluboko pod ním a dál na jih, do zemí tak podivných, že o nich jen málo kdo dokáže vyprávět a téměř nikdo si je nedokáže představit. Někteří lidé věří, že se hrdinové plavili dokonce až za Moře.
Kudy prošli, tam se rodila legenda a brzy si jich vážil téměř každý obyvatel světa.
Bohové je navíc obdařili nezvykle dlouhým životem a silou a sami se stali jejich ochránci tak, jako hrdinové chránili obyčejné lidi.
Legenda, která se zrodila, vyprávěla o Karryanně Moudré, Epifairovi Čestném, Valkornovi Bouřném, Mitchiko Věrné a Kazimíře Ledové.
Ale krásným dobám byl konec, když přišla válka, které se později začalo říkat Válka Hrdinů. Každý z nich se totiž přidal na stranu své země - Epifairos se stal velitelem Taorských vojsk, Valkorn byl jeho nejschopnější válečník. Karryanna, jejíž krev zmodrala jako krev králů, sjednotila kmeny z Plání a Hor, které pod její vládou založily město Yorun a spojily se v národ Yorunský, Kazimíra posilovala Khar'Desedskou armádu nemrtvými vojáky a démony, založila řád nekromantů, kteří ji v boji věrně následovali a Mitchiko vedla přepadové oddíly alneretských mágů a lukostřelců a chránila svou zemi léčivou magií.
Všichni Hrdinové ale cítili, že nejsou celí, že část z nich odešla s ostatními.
Po mnoha letech se tedy opět setkali a válku ukončili. Na poslední dvě desetiletí svého života se uchýlili do ústraní.
Kazimíra dál vedla řád nekromantů, Epifairos i Valkorn vychovávali své elfí syny a dcery, Karryanna organizovala poslední věci ohledně království, než předá vládu své dceři Yoruně a Mitchiko se starala o knihovnu, kterou na počátku války založila místo kláštera, jako azyl pro obyčejné lidi i válkou zničené vojáky.
Po několika rocích se sešli naposledy a bohové Zhamaru je povolali k sobě. Ještě dlouhou dobu ale Hrdinové zářili na obloze jako hvězdy.
Žili téměř tři a půl století a dodnes je možno potkat je tam, kde všechny jiné prostředky na ukončení bezpráví a napravení křivd selhaly nebo na starých cestách, či u ruin tehdejších hradů a měst, jak se modlí, nebo jen upírají pohled do dálky a vzpomínají.
A pokud máte štěstí, otočí se na vás a věnují vám jeden krátký, nepřítomný úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ElČe ElČe | 16. května 2012 v 16:35 | Reagovat

Nechtěla bys to někdy rozpracovat? A když už ne celé, tak aspoň části? Moc prosím :-)

2 Mitchiko Mitchiko | 16. května 2012 v 17:10 | Reagovat

[1]: Hodlám psát povídky a až víc rozpracuju svět, tak ukecat i vás, ať píšete povídky z tohoto světa - konkrétně zrovna na tohle téma :-).

3 ElČe ElČe | 17. května 2012 v 15:56 | Reagovat

[2]: Ale je to tvůj svět a tvé příběhy (I když, možná bych to pak i zkusila. Ale bez Pěti hrdinů, to by se mi moc dobře nepsalo.) :-)
Ovšem ten nápad, vytvořit svět, do kterého bychom všichni přispívali, se mi líbí.

4 Mitchiko Mitchiko | 17. května 2012 v 17:11 | Reagovat

[3]: Děkuji :-).
Už se těším, až to bude celé zkompletované... Ale ne, až budu v tvorbě světa pokračovat. Historie, zvyky... :-/ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama