.

Volavka- Část II. Za Mlhou- díl 1. Loučení

1. června 2010 v 8:10 | Zuzka Richterová |  Volavka
Tak, druhá část:)

Tomoko a Michiko se procházeli zahradou Jezerního paláce.
"Zítra vyrazím…" řekla Tomoko.
"Ano… Já vím. Jak dlouho tam budeš?" zeptala se Michiko.
"Rok…" povzdechla si Tomoko. Michiko sklonila hlavu a něco vytáhla z kapsy v širokých kalhotách.
"Něco jsem ti vyrobila." Řekla. Tomoko se na ni podívala a Michiko pokračovala:
"Ochrání tě, až budeš procházet Mlhou.
Samozřejmě- pokud se budeš snažit." Podávala kamarádce náhrdelník z peříček a lastur.
"Děkuji ti, Michiko." Poděkovala Tomoko a vzala si od ní podávaný náhrdelník a pověsila si ho okolo krku. Nejraději by vyrazila za přáteli už teď- i ten měsíc, který zde strávila, byl nepředstavitelně dlouhý! Mchiko jí se slzami v očích padla kolem krku.
"To bude dobré, Michiko. Já se vrátím a potom je vysvobodím. Vždyť víš, že máš práci tady, v paláci. Musíš dávat pozor na lidi tady, pomoct s kontaktováním spojenců a ohlídat
Hachira." Chlácholila ji Tomoko.
"Já vím…" povzdechla si Michiko smutně. Tomoko věděla, že by nejradši šla s ní do Knihovny, ale potřebovali ji zde. Mlčky se vydaly do Jezerního paláce. Sotva se setkaly, musí se opět rozloučit…
U brány je zastavil Hachiro.
"Tomoko, mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se.
"Samozřejmě." Odvětila Tomoko. I kdyby odmítla, nebylo by jí to nic platné. A navíc- neměla důvod odmítat. Spěšně se rozloučila s Michiko a vydala se za králem Země Volavek, jak se toto království ve věčné mlze jmenovalo. Následovala ho světlými chodbami paláce a vyhlížela z věčně otevřených oken na všední život tam, venku, jen slabě narušený příchodem mladé princezny. Prošli těžkými dveřmi do pracovny. Hachiro se posadil za stůl a Tomoko si sedla na jeho druhý konec.
"Co se děje, otče?" zeptala se.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit, než odejdeš. Za tu dobu, co tu jsi, jsem k tomu bohužel nenašel mnoho příležitostí a chtěl bych, abys věděla, proč jste ty, Kameon a vaše matka nežili zde..." odvětil tiše a v očích se mu zrcadlil dávný smutek. Tomoko nastražila uši. Chtěla... Chtěla vědět proč... Ale na druhou stranu se bála pravdy, i když by byla sebepřekrásnější. Zatím žila s vědomím, že oba její rodiče zemřeli. Pak se dozvěděla, že ne a že její otec byl pouze "hlídač". Ale pro ni to bude navěky otec, a Hachiro si může říkat cokoli...
"Vím, že mě nikdy nebudeš považovat za otce a Kameon také ne. A je to moje chyba. Neměl jsem vás posílat pryč... Ale bylo to pro vaše dobro. V té době se tu množily nějaké nepokoje a vypadalo to, že se nás pokusí někdo zabít. Nechtěl jsem vás vystavovat tomuto nebezpečí a poslal jsem tvou matku a Kameona pryč. Ty jsi v té době ještě... Totiž... Neexistovala. Nebo jinak-ještě jsi se nenarodila. Tvá matka se musela někde skrýt a pro její bezpečí jsem ani já nesměl vědět, kde je. O několik let později jsme se měli setkat na předem určeném místě, ale tvá matka nepřišla."
"Válka." zašeptala Tomoko.
"Ano... Válka se Zemí věčné noci... Vidím, že víš o co jde. Od té doby jsem po tobě a Kameonovi pátral, ale nemohl jsem vás najít. Až jednoho dne... Našla vás Michiko. Měla vás střežit a nosit mi o vás zprávy. Už, už jsem plánoval, že za vámi přijdu sám, ale váš nepřítel vás vystopoval a navštívil mnohem dříve než já. Naštěstí stihli mí lidé zachránit alespoň tebe..." dovyprávěl.
"Aha." řekla Tomoko a potřásla hlavou, jak se snažila vzpamatovat. Posléze řekla:"Hmm... V poslední době mi připadá, že "Já" přestávám být "Já"."
Víc to vypadalo, že o tomto tématu mluvit nechce- teď si v první řadě musela promyslet co a jak a roztřídit nové informace do pomyslných přihrádek.
"Je tu ještě něco, o čem bychom mohli mluvit a z čeho tě musím vyzkoušet a tak." prohlásil potom Hachiro.
"Rozumím, otče." přikývla princezna.
"A nech si pořád toho otce. Copak takhle se oslovují rodiče? Otče, matko...?"
"Asi ne?" zkusila Tomoko.
"Já nevim!" snažil se schovat Hachiro.
"Jak já to mam vědět! Nezapomínej, že jediná osoba, který jsem kdy říkala "tati" zemřela před mnoha lety!" hájila se Tomoko.
"No jo, vlastně... Ta válka." pokýval hlavou Hachiro. "No... Zpět k tématu." usmál se pak.
"Jasně." opětovala jeho úsměv Tomoko.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co říkáš na Volavku?

Je supr! 41.7% (15)
jo, je to relativně čitelný. 16.7% (6)
nevím,moc mě tohle téma nezajímá. 22.2% (8)
nic moc 19.4% (7)

Komentáře

1 Sons Sons | 1. června 2010 v 8:20 | Reagovat

Skvělý, jen na začátku se tam Michiko dvakrát ptá "Jak dlouho tam budeš?" a Tomoka jí dvakrát odpovídá "Rok.", tak to prosím pouprav :)

2 Zuzka Richterová Zuzka Richterová | 1. června 2010 v 20:14 | Reagovat

AjoXD

3 Zuzka Richterová Zuzka Richterová | 1. června 2010 v 20:15 | Reagovat

Díky Soňo, opravila jsem to:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama