.

Březen 2010

3x já(na 4storyXD)

28. března 2010 v 11:04 | PatrikXD |  Screeny a 4Story
takže mně na padlo na fotit moji postavu na 4story. Po každé v jiném oblečení.......
Možná budou v hrozném stavu ty fotky XD
Snad se vám budou líbit?

Blogmasterky budou vědět

27. března 2010 v 17:59 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
Tak jo. Jenom organizačně- jdete zejtra do toho bunkru? My už jsme přijeli od babičky, takže já a Fáňa jdeme určitě. Jestli pudete, tak prosim Soňo, vem tam Terky sebou, tam ještě ani jedna z nich nebyla. Díky, jestli odpovíte holky, Patriku, tobě to kdyžtak vysvětlim v úterý, ale netýká se tě to:)
Zatim, Zuzka:)   

Kniha na úvod

26. března 2010 v 19:52 | Soňa |  Recenze
Dlouho slibovaná rubrika je konečně tady! xD Tááák a ná úvod si beru knížku Luko malý vlkodlak.



Kniha je o dvanáctiletém vlkodlačím chlapci Lukovi. Žije ve městě Stvůron u svého strýce, dona Dermota, šéfa vlkodlačího rodu a jeho dvou synů (Lukových bratranců) Morise a Morgana. Původně samotářský Luko se náhodně setkává s lidskou dívkou Marianou, služkou manželů Skřetových. Stanou se z nich přátelé na život a na smrt, ale ten nejtěžší úkol je teprve čeká - musí odhalit po léta skrývanou pravdu v tajemné minulosti vlkodlaků...

Ukázka z knížky:

"Poběž za mnou! Mám nápad, kde se schovat!" ukázala rukou Mariana.
"Já nevím, že vždycky, když se setkáme, tak skončíme mokrý," volal Luko za běhu. Zadýchaní zastavili před zapadlým hostincem, odkud vycházelo skomíravé světlo. Z vlasů a nosu jim kapala voda, v botách jim čvachtalo. Nad jejich hlavami se pohupovala omlácená ztrouchnivělá cedule: Morová krčma.
"To zní fakt lákavě," prohodil Luko.
Ale nic jiného jim nezbývalo. Opatrně vstoupili dovnitř. Jejich přítomnosti si nikdo nevšiml. V krčmě seděli za dřevěnými stoly pouze tři hosté. Dvě kostnaté čarodějky v širokých kloboucích a jakýsi trhan, kterému nebylo vidět do tváře, protože spal s hlavou zabořenou mezi skrčené ruce. Všude se válely nánosy prachu, vzduch byl cítit zatuchlinou a připáleným masem. U stropu visela jediná lucerna, která lákala nepoučitelné můry.
"Tedy, hostinec Skřetových vypadá všelijak, ale proti tomuhle je to zlatá klícka," zašeptala dívka.
"Pochybuju, že nás tu někde nechají usušit si věci," dodal Luko. Usadili se proto do rohu, poblíž čarodějek, sundali mokré kabáty a hřáli si ruce nad svíčkou uprostřed stolku.
"Pořád musím myslet na to, co říkala věštkyně," začal tlumeně malý vlkodlak."Skrytá lež a že se znovu otevřou staré rány... Co tím myslela?"
"To netuším. Mě by spíš zajímalo, proč má na tvůj život vliv nějakej osmdesát pět let mrtvej vlkodlak."
"To ne ty sám, ale jiní propojili jeho jméno s tvým," opakoval si slova věštkyně Luko."Měl bych si to začít psát," ušklíbl se.

No, knížka se mi moc líbila, skvěle se četla - za chvilku sem jí měla přečtenou... má jenom 201 stran :) Písmenka nejsou moc malý, takže je to pohoda :) Už vyšel i druhej díl, ale ten sem bohužel zatim nečetla - druhej díl nese název Tajemství vlkodlaků. Těšim se, až si to přečtu.
Eh, no doufám, že jsem nějak neporušila autorský práva nebo tak něco s tou ukázkou... No není to přepsaná celá knížka, jen ukázka... tak snad mě nezavřou xDD
Doporučuju všem, kteří podporují fantasy ;)

Úvod do nové rubriky

24. března 2010 v 16:16 | Soňa |  Screeny a 4Story
Jo, určitě si tu už někdo všimnul, že hrajeme jakousi hru, nazývající se 4Story. Jsme do ní úplný fanatici, takže mi nezbývá nic jiného než začít o ní psát i na blog. Na úvod sem chci dát obrázek - postava mého bratra za zemi Derion, lvl 3. Povedlo se mi vyscreenovat úžasnej moment, kdy... No, podívejte se sami xD

Achjo...

24. března 2010 v 8:24 | Zuzka Richterová |  Volavka
Zrovna včera nám odpadli dvě hodiny, tak sem si lehla hezky do obýváku k noťasu a začala jsem přepisovat Volavku... O deset minut později přišla mamka a odnesla si noťas pryč. Po škole jsem se k přepisování nedostala, tak snad dnes... Ahoj, loučím se mířím směr škola (odpadla nám 1. hodinaXD)

Život na hraně 4.díl

19. března 2010 v 20:50 | Terka Kameníková |  Život na hraně
Patnáct postav postupujících lesem vedli Neji a Hinata, kteří svým byakuganem zkoumali okolí. V jednu chvíli se Hinata otočila na Nejiho: "Co si myslíš, že je to fialově zbarvené chvění před námi?" Ten na ní překvapeně pohlédl: "Všude to vypadá normálně." "No nic, asi jsem se spletla." zamluvila to dívka. Pokračovali v cestě. Najednou před nimi stál dům.
Okamžitě se zastavili. "Jaktože jsem ho neviděl?" dumal Neji. "Bariéra. To bylo to fialové chvění, které jsem viděla." "Máš pravdu. Měla jsem čekat, že ji princezna z klanu Hyuuga vycítí." Všichni se lekli. "A ty jsi kdo?" zeptal se nakonec Kakashi. Dívka v tmavě modrém plášti se usmála: "Vy jste z Konohy a jste na lovu Akatsuki. Takže Jiraiya-sama dostal mou zprávu. Mám pro vás další informace, ale než vám je řeknu, tak si u mě odpočiňte." "Tam se ale všichni nevejdeme." ukázal Shikamaru na domek. "Moje sídlo je pod zemí. A ještě mám prosbu. Protože tu mám dva hosty, tak se prosím nepoperte, pokud by jste je neměli rádi."
Ve velké místnosti se zastavili: "Prosím počkejte tu. Dojdu pro ty dva, poté se najíme." odkráčela. "Vážně jí můžeme věřit?" zeptala se Temari. "Ne, Nemůžeme." souhlasil s ní Kakashi. Akamaru zavrčel a Kiba se na něj otočil: "Máš pravdu, Akamaru." "Co se děje, Kibo?" "Její pach nám někoho připomíná, ale já netuším koho, Shikamaru." "A jak se vlastně jmenuje?" otázala se Ino do prostoru. Odpověděla jí Sakura: "To nám neřekla." "No, já si myslím..." Co si Naruto, který si prohlížel něco na skříňce, myslí, se nedozvěděli, najednou se ozval křik.
"To si děláte srandu!?!" Odpověď nezaslechli. "NEHODA!?! Rozbití skoro všeho v pokoji je nehoda!?!" V odpověď se ozvalo nesrozumitelné mumlání. "Vy dva jste jak malí," její hlas stoupal, jak se blížili, "vůdce budu radši já." Na to se ozvalo jen dvojí: "Pche." Načež do místnosti vletěli v záplavě třísek dvě osoby. "Jaký pche?!" soptila dívka stojící ve zbytku dveří. Oba dva mladíci se posadili, aniž by si všimli dalších osob, které je němě zírali.
 "Hlavou rodiny jsem já." odvvětil jí starší z nich.
"Na to jsi přišel jak?" vyjel po něm ten druhý.
"Jsem starší." odpověděl s úsměvěm.
"Ale já jsem silnější."
 "Já mám větší právo."
"To právo jsi pošlapal."
"Ne, hlavou jsem a budu."
"To ti nedovolím."
 "Nedokážeš mi zabránit."
"Chceš to vidět?"
"To nepotřebuju vidět, to vím."
 "Idiote."
 "Blázne."
 "Imbecile."
 "Tupče."
"Trhni si, blbče."
"Jasně, tebou."
 "Bastarde."
Najednou je něco praštilo, byla to Tachike, která je právě mlátila svým pláštěm: "Nebuďte jak malí. Chováte se jako idioti, blbci a imbecilové." S každým slovem je praštila. Byla by pokračovala, ale přerušilo ji zakašlání Kakashiho.
"Och, promiňte. Já na vás zapomněla. No, asi bych vás měla představit. Takže, toto jsou moji příbuzní, ale především tupci." V tu chvíli se oba dva ozvali: "Tachike, promiň. A prosím, přestaň nás urážet." "No dobrá. A tohle jsou shinobi z Listové a Písečné." Jak Sasuke, tak Itachi se rychle otočili, načež zrudli. Tachike je ignorovala a mluvila dál: "Myslela jsem, že bychom se nejdřív najedli a pak si promluvili. Nějaké námitky?" Itachi zvedl ruku. "Co je zas?" nerudně se zeptala. "No já myslím..." "Takže nic, protože nemyslíš." "Ale já si to taky myslím." zastal se ho Sasuke. "No jó, no jó, jenže ty taky nemyslíš." jedovatě na něj pohlédla.
"Hele, Tachike, jmenuješ se tak, že?" ona jenom kývla, "První by mělo být vysvětlení, protože naposled se tyhle dva chtěli zabít." dořekl Naruto s pohledem na ně. Bratři jenom ještě víc zrudli. Tachike přeletěla pohledem po obličejích všech ostatních a rezignovaně kývla hlavou: "No tak se posaďte." Členové klanu Uchiha seděli vedle sebe s dívkou uprostřed, zbytek se usadil ve dvojitém půlkruhu kolem nich. První mluvila Tachike.
"První, co by jste se měli vědět, je to, kdo jsem já. Jsem Tachike Uchiha, poslední princezna. Má rodina se před spousty lety ukryla kvůli speciálnímu sharinganu schopného vycítit veškeré city osoby a navíc schopnému blokovat všechny ostatní druhy sharinganu. Má pouze jedno omezení, mají ho jenom dívky. K tomuhle nějaké otázky? Ne? Takže teď vám vysvětlím tohle." ukázala na Sasukeho a Itachiho.
"Uchihové jako klan se stali příliš nebezpečnými pro vesnici, a proto se je Třetí Hokage rozhodl zničit. Přikázal to Uchihovi, který mu byl věrný. Ten ale nechtěl zabít svého mladšího bratra. To mu bylo dovoleno, takže splnil úkol a svého bratra nechal žít. Ten ho nenáviděl a chtěl ho zabít, což si Itachi přál. Já jsem je zavolala, vše objasnila a oni se usmířili. Nějaké otázky?" zeptala se.

Vzpomínky, aneb něco pro zasmání nebo pro pláč

19. března 2010 v 7:07 | Zuzka Richterová |  Jen tak, aneb všechno možné:)
Ahoj, tak mě něco napadlo. Zrovna jsem přemýšlela o jedné noci z loňskýho Zlaťáku a tak mě napadlo, že by se sem daly dávat vzpomínky. Takoví ty veselí, co by byly považovaný za přehnaně legrační i ve Žhavích výstřelechXD. Představte si- je noc a sedm dětí(nejstarší bylo tou dobou 17, mě mělo být- jako nejmladší- druhý (prostřední) den 13) a všechny spí... A nejdnou se jedna holka probudí.
Probudim se a říkam si "jakto že je tu tak málo místa?" tak koukám okolo sebe a najednou to vidím. Samozřejmě!
"Taky tě to probudilo?" ozve se ze tmy hlas (ona ta tma nebyla zase tak velká- kousek dál byla lampa).
"Jo, tebe taky?"
"Jo."
(*ticho*)
"Neotočíme ho?" ptá se zetmy opět ten kamarád.
"Tak jo. Já chci spát..." odpovím a kouknu se na kamaráda, který místo aby ležel rovnoběžně s námi ostatními, leží si klidně kolmo.
Neotočili jsme ho. Zbytek noci jsem strávila balancováním na boku na prostoru zhruba 20-30 centimetrů na šířku... XD

Život na hraně 3.díl

18. března 2010 v 16:27 | Terka Kameníková |  Život na hraně
Před Itachim se objevila postava v tmavě modrém plášti. "Itachi Uchiho, já jsem Tachike. Prosím počkej tu, jěště čekám někoho. A ne že se spolu pobijete hned, jak se potkáte." dořekla a zmizla. Itachi se posadil a čekal. 'Teď to bude těžší.' pomyslela si Tachike, když se před ní objevil Sasuke. "Kdo jsi?" zeptal se jí. "Jsem Tachike," odpověděla mu, "prosím nic nedělej, jenom mě poslouchej." "A proč bych měl něco dělat dřív, než tě vyslechnu?" "Protože jste dva, kteří mě mají vyslechnout a ráda bych, aby jste se do té doby nezabili." oznámila mu. "A kde je?" pronesl po chvíli. Dívka se místo odpovědi otočila šla, on ji následoval.
"Aha," řekli, jakmile na sebe pohlédli, "ale dobrá, nejdřív tě vyslechneme." "To jsem ráda." současně s tím si sundala kápi. Posadila se na zem mezi nimi a začala jim vyprávět:
"Toto všechno začalo už před spousty let. Uchihové měli mocný dar. Sharingan. Ostatní se jich báli. Jenže existovalo tajemství. V jedné větvi měli mocný sharingan se speciálními vlastnostmi, ale rodily se s ním jenom dívky. Pak si s nimi jednou promluvil První Hokage. Požádal tuto větev, aby se schovala. Na oplátku jim v případě potřeby nabídne Listová ochranu a navíc bude neznámým rádcem Hokageho. Jenže pak rozkázal Třetí Hokage vyvraždění klanu, jelikož byly nebezpeční pro celou vesnici svým chováním. Pro tento úkol vybral posledního věrného Uchihu, Itachiho. Ten odmítl zabít svého mladšího bratra, což mu bylo dovoleno. Poté se stávající princezna vydala za Hokagem a oznámila mu, že tito poslední přeživší jsou pod její ochranou. Tři roky nato umřela a zůstala jsem jenom já."
Chvilku ticha přerušil Sasuke:"Proč jsi mi to neřekl, bratře?" "Já, já nevím. Možná jsem se bál, jestli pochopíš vraždu vlastních rodičů, protože ti to někdo přikáže." "Pochopil a jsem si jistý, že jsi to věděl." "Ano, měl jsem ti věřit, promiň, za všechno." nabídl Itachi smír. A Sasuke ho přijal, to Tachike vycítila, a proto jim vstoupila do rozhovoru.
"Poblíž mám své sídlo, tam dneska v noci zůstaneme, ráno se domluvíme jak dál. Pojďte." Za půl hodiny stanuli před domem. "Celkem malý." podotkl starší z mládenců. Tachike se na něj usmála:"Mé skutečné sídlo je pod zemí a je o dost větší." Sešli po schodech, prošli po hodně chodbách, až přišli do pokoje v tmavě modré barvě. "Oblečte si prosím toto a svoje staré oblečení mi dejte." I když byli zmatení, tak ji poslechli. "Ještě musím něco udělat, pak vás zavolám. A ne že tu něco v rámci obnovování vztahů rozbijete." varovala na odchodu.

Život na hraně 2.díl

17. března 2010 v 17:15 | Terka Kameníková |  Život na hraně
Uchiho Itachi,
prosím přijď dnes v sedm hodin k prameni Taone.
Chtěla bych s tebou mluvit.
Tachike, poslední princezna
Itachi dočetl list a přemýšlel, jestli mu má věřit. Nejvíce ho překvapoval podpis. "Poslední princezna čeho?" pronesl si pro sebe. Pak se rozhodl. "Kam jdeš?" zeptal se ho Kisame. "Jdu se projít, zítra se vrátím." nepřítomně mu odpověděl. Kisame se tomu usmál a pokračoval ve své činnosti.
Uchiho Sasuke,
prosím přijď dnes ve čtvrt na osm k prameni Taone.
Chtěla bych s tebou mluvit.
Tachike, poslední princezna
'Poslední princezna koho?' přemýšlel Sasuke. I když měl pochybnosti, rozhodl se to risknout. "Kam jdeš?" zastavil ho Orochimaru. "Jdu se projít, zítra se vrátím." odpověděl mu, aniž by na něj pohlédl. Orochimaru ho nechal jít.

Neni to to nej, ale co se dá dělat:)

17. března 2010 v 16:50 | Zuzka Richterová |  Blog
Ahoj. Jak jste si stoprocentně všimli, změnila jsem se na Sonino přání desing. Doufala jsem, že bude vypadat jako ten první, ale nepovedlo se... Škoda... Ale co se dá dělat? život tím nekončí, ta co:). Doufám že se vám nový desing líbí a zatím ahoj:)

Opravdu už tady bude jaro!

16. března 2010 v 19:20 | Soňa |  Oslavy a svátky :)
Ahoj, jaro už je fakt za dveřma. (Ještě sem nepotkala člověka, kterej by se po týhle zatraceně dlouhý zimě netěšil na jaro!!!) Proto chci "vyprávět" krátkej příběh, kterej sem dneska zažila...
Odpadly nám první dvě hodiny a proto sem šla do školy až na desátou hodinu. Bylo nádherné slunné ráno a z pod svých brýlí sem mžourala kolem sebe, než si moje oči zvykly na světlo. Rozhlížela sem se všude možně. Ta krajina, kterou znám už od svých čtyř let se najednou tak změnila! Všechno zasněžené. Kromě vyšlapaných cestiček nebyl sníh nikde porušený. K tomu navíc začalo svítit slunce, takže ze stromů a vysokých keřů začaly padat spršky sněhu. Dřívě sem si nevšimla, pod kolika stromy po celou cestu do školy vlastně procházím. Ale když kolem vás padají malé spršky sněhu, musíte se ohlédnout, odkud to bylo. Už jsem byla téměř u školy, tak buch!, vedle mě slítla ne sprška, ale obrovská flákota sněhu. Nějakej chlápek, kterej venčil psa a šel za mnou,vykřikl:"No ty vole!" xD
Po celou cestu jsem tvarovala sněhovou kouličku. To vás prostě svádí sáhnout si na ten neporušený a čistý sníh. U školy sem nevěděla, co s ní, tak sem ji v rychlosti hodila pod odpadkový koš. Když jsem se odpoledne vracela domů, tak už tam nebyla. Berme jí jako symbol zimy a doufejme, že jaro už brzy přijde :))
P.S. Malinkej obrázek na dokreslení atmosféry jara :))
P.P.S. Prosím, změňte někdo design, nehodí se k tý "jarní" náladě ;) (Ať to ale není nic růžovýho! xD)
P.P.P.S. Pište do komentářů, jak se vám líbil článek a co čuprovýho vás čeká na jaře, ať se tady na Osadě taky pokocháme :)

Neni nálada

16. března 2010 v 17:13 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
Ahoj. Kdo četl můj článek o tom, že asi končím ale ne kometáře podtím, tomu bych se taky chtěla omluvit- nekončím a trochu jsem to prostě nevydržela s nervama (špatná nálada...). A chtěla bych se ještě omluvit- nemám náladu na opisování Volavky ale do týdne by se to mělo zase vrátit do normálu- maximálně se donutím to opsat způsobem klávesnice pod jednou rukou a pánvička v druhé ruce:).

Ehmmm......

16. března 2010 v 7:11 | PatrikXD |  Patrik Remsa

Ted nevím co mám psát, aby to nebylo bez chyb!!! Ale na druhou stranu jsi být aktivný člověk na tomto blogu. Když vidím komentáře od Soni(sorry Sono) tak se z směju, ale pak mě to mrzí takže vše co jsem měl v srdci..........aloha

Ps: Aloha Osadahakie

Život na hraně 1.díl

15. března 2010 v 16:52 | Terka Kameníková |  Život na hraně
"Jak se máte, Sai, Yamato?" ptal se Naruto hned, jakmile jim vpadl do pokoje. "Jde to." oba mu odpověděli. Naruto podal Saiovi knížky, o které ho požádal a v tu chvíli se otevřely dveře. "Já si myslela, že jsem tě tu slyšela, Naruto." promluvila Sakura, "Máš jít za Tsunade-sama." "No jo, tak já jdu. Zatím." vystřelil Naruto. Sakura vyrazila za ním.
"Co se děje, bábi?" zeptal se ještě ve dveřích. "Říkala jsem ti, abys mi tak neříkal!" vyletěla Tsunade, "A máš tu návštěvu." dodala. Naruto se pootočil: "Gaaro, co tu děláš?" "Jsem tu na dovolené." "He?" "Ty jsi se vůbec nezměnil, pořád jsi hlupák." podotkla Temari. Kankuro se na ni otočil: "Nebuď na něj ošklivá." "Ale má pravdu." pronesl Kakashi, aniž by zvedl oči od knížky. "Proč jste tak ošklivý, Kakashi-sensei?" zesmutněl Naruto, ale nikdo nedostal šanci mu odpovědět.
Do místnosti vletěl s rachotem rozbíjeného skla a s výkřikem: "Tsunade!" Jiraiya se svitkem v ruce. "Proč tu rozbíjíš okno, existují dveře!" vyjela na něj. "Důležitá zpráva. Akatsuki se sešla a já vím, kde se usídlili." Tsunade se hned rozhodla: "Ukaž to místo Kakashimu. Shizune, Sakuro, Naruto, sežeňte všechny tyhle," podala jim papíry, "a rychle!" Tři jmenovaní hned vyběhli. Za čtvrt hodiny se všichni sešli u Tsunade.
"Mám pro vás všechny úkol. Velitelem je Kakashi, jeho zástupci Shikamaru a Neji. Za půl hodiny vyrážíte. A ještě něco, především se vraťte v pořádku." "Půjdeme s nimi." ozval se Gaara. Neji na něj pohlédl a zeptal se: "Co je naším úkolem?" "Zajmout nebo zabít Akatsuki." odpověděl mu Jiraiya. Poté promluvil Kakashi: "Podrobnosti vám potom řeknu, teď běžte." Všichni zmizli.

Myslim že to zabalim

12. března 2010 v 19:11 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
Myslim že to zabalim. Je na nic, abych se tu štvala s Volavkou- budu si ji přepisovat do PC jen tak pro sebe a na blog už prostě kašlu. K čemu mi je, že sem chodí tolik lidí, když nikdo Volavku nečte? Soni se ve škole zeptam: "Už jsi četla tu Volavku?"
"Ne, ještě ne." zeptam se jí druhý den a furt stejná odpověď. Tak se ptam: "Má to vlastně cenu?!" Já se snažim dávat ji sem jakš takš pravidelně, i když to tak nevypadá, i na 4story jsem se kvůli tomu víceméně vyprdla a k čemu mi to je?! Ztráta času, nic víc... K čemu mi je, že sem chodí několik lidí denně, když si nic nepřečtou?
Prostě na to kašlu...
Nemá to pro mě cenu...
Jen mi to zabírá čas, který bych mohla trávit něčím jiným...

Život na hraně - úvod

12. března 2010 v 19:09 | Terka Kameníková |  Život na hraně
Info:
-Naruto příběh
-dějově navazuje na Shippuuden 112, ale má pár úprav
-Narutovi je 16(za měsíc mu bude 17)
-Sai a Yamato jsou zranění
-Akatsuki zapečetila Sanbiho a v rámci odpočinku se fyzicky sešli a zůstali v úkrytu asi čtyři dny cesty od Konohy
-Orochimaru je s Kabutem a Sasukem v úkrytu asi den a půl cesty od Akatsuki a čtyři dny cesty od Konohy
Postavy:
-Naruto Uzumaki
-Sasuke Uchiha
-Itachi Uchiha
-Neji Hyuuga
-Kakashi Hatake
-Tachike Uchiha
-Sakura Haruno
-Hinata Hyuuga
-Rock Lee
-Tenten
-Kiba Inuzuka
-Shino Aburame
-Shikamaru Nara
-Ino Yamanaka
-Chouji Akimichi
-Gaara
-Temari
-Kankuro
-Tsunade
-Jiraiya
-Konan
-Kabuto
-Orochimaru
-Pein
-Deidara
-Zetsu
-Kisame
-Tobi
-Sai
-Yamato
-Anko
-Hiashi Hyuuga
-Minato
-Sornas

Pozn.: Časem přidám i další informace, jak bude příběh postupovat

Tváří v tvář

11. března 2010 v 16:04 | Soňa |  Povídky
Tohle je taková slátanina... Upozorňuju, že to není nic moc, zkušenému oku neunikne pár nesrovnalostí. Název taky zrovna nic moc, co se dá dělat... Jen dodávám, že k tomu příběhu mě inspiroval sen, co se mi zdál, jen sem to trochu poupravila. Příjemný čtení ;)

Že by výlet??

10. března 2010 v 19:46 | PatrikXD |  Patrik Remsa
ano zítra jedu na na výlet do Prahy, do národního Muzeum. Jedna učitelka(krauzová) říkala "že je to poviná praxe, že stoho bude psát" prostě kecy. Trochu se těším, ale taky ne nebudeme koukat na debilní KAMENY.

překvápko XDXD

Volavka 8- Hrad

9. března 2010 v 17:11 | Zuzka Richterová |  Volavka
Ráno opět pokračovali v cestě a skutečně- asi půl kilometru od nich, tekla řeka.

Hrdinové: požehnání, či prokletí?

9. března 2010 v 15:20 | Soňa |  Jen tak, aneb všechno možné:)
Hrdinové, vyskytují se v každém příběhu (bez nich by to už asi nebyl příběh, že? :)). Ve většině příběhů mají tito hrdinové za úkol zachránit svět a k tomu potřebují svoje speciální schopnosti. Když by vám někdo nabídl: "Hej ty, chceš zachránit svět? Nabízim k tomu čupr schopnosti, tak neváhej!", vzali byste to?


Neukamenujte mě

9. března 2010 v 15:11 | Soňa |  Naše výtvory
Jestli někdo sledujete Shaman King nebo-li v češtině Král šamanů, tak jsem se z něj pokoušela nakreslit Zeka (Haa) Asakuru. Tenhle obrázek sem dala Pavlíně k... sakra, já zapomněla k čemu... No, to nevadí xD (Jenom se modlim, aby se ten obrázek vešel na stránku celej...)

Volavka 7- Prohlédnutí

8. března 2010 v 15:00 | Zuzka Richterová |  Volavka
Ostatní zatím sesedli. Tomoko hodně rychle pochodeň uhasila, neboť byl podrost nesmírně hustý a asi by se tu špatně hasilo. Společně se Satsuki vytvořily nespočet malých, blikavých světýlek, která na noc zhasly- ani je nenapadlo, že by tu mohlo žít něco,co by si na nich chtělo pochutnat.
"Víte že už jsem myslela, že slunce nezapadne?" zeptala se Satsuki, když už leželi ve všudypřítomné tmě.
Kluci jen něco ospale zabručeli a Tomoko si začala broukat tu starou píseň, až se její hlas úplně vytratil.


Druhý den ráno se konečně mohli volně rozhlédnout. Byl horký den a sluneční světlo bylo tlumeno mnoha metry vysokého podrostu, tak těsného, až se jezdci divili, jak to mohli v noci všechno projet. Vlastně i teď tu bylo šero. Tmavě zelené příšeří, zpěv ptáků a květiny dodávali tomuto místu kouzelnou atmosféru. Dál postupovali pomalu, koně vedli za uzdu a cestu si museli prosekávat. Ačkoli šla Tomoko se svou kouzelnou katanou v čele, trvalo to docela dlouho. Střídali se,ale k večeru se stejně utábořili úplně vyčerpaní.
"Doufám, že brzy narazíme na nějakou řeku." povzdechl si Kameon.
"Myslím, že tu nikde blízko žádná není." řekla Satsuki.
"Jak to víš?" zeptal se Udo.
"Neslyším ji. A ani ji necítím." Vysvětlila Tomoko. Kluci se ani nedivili, že odvětila Tomoko, ačkoli hovor začala Satsuki- holky už před lety našly způsob, jak se spolu dorozumět bez jediného slova, bez jediného gesta. Shin měl ale jiný názor na to, co bylo před okamžikem vyřčeno:
"V tomhle pralese neucítíš nic. Stromy jsou tu moc blízko a nenechají tě Prohlédnout." Prohlédnutí bylo kouzlo, kterým vyhledávaly dívky své živly v okolí. Chlapci se o magii moc nezajímali- ocel je zajímala mnohem víc.
"Asi máš pravdu." Přikývla Tomoko. Pak se pokusila o Prohlédnutí, ale zapojila do toho mnohem více síly. Pokud řeku najde, vrátí se jí její síla zpět. Pokud ne, přijde o ni. A to by pro ni mohlo být nebezpečné. Seděla a čekala. Pak pocítila známou únavu. Ale naštěstí měla trénink ve skalách a poušti a tudíž dokázala vyslat svou sílu hodně daleko. Část síly se jí vrátila. Jinak by byla unavená mnohem víc, možná by i omdlela. Propojila čas, jaký trvalo, než se jí energie vrátila, kolik se jí vrátilo a rychlost, jakou sílu poslala a určila přibližnou polohu řeky. Paksi vzpoměla na Shinova slova a přičetla "bariéru", kterou tvořili stromy a keře v okolí.
"K řece se dostaneme zítra." řekla jako by mimochodem, zapsala si to pampeliškou na ruku, aby nezapoměla a usnula.

Malej nápad, ale co z něj vzejde? :)

7. března 2010 v 21:40 | Soňa |  Recenze
Ehm, napadlo mě, když už jsem takovej knihomol, že bych mohla založit rubriku o knížkách, doporučit nějaký, udělat recenzi či tak něco :) Myslíte, že by to potom někdo četl??? (Myslim ty články, k těm knížkám se člověk nejspíš dostane tak jako tak ;)) Takový malý dilema xD

Přesunuto

7. března 2010 v 20:20 | Zuzka Richterová
Ahoj blogmasteři, ahoj čtenáři! Jak čtenáři nevíte, jak blogmasteři víte, vytvořila jsem dvojče našeho blogu. Tady klik! XD

Slavnostně slibuji

7. března 2010 v 19:56 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
že budu na osadě aktivější a pokusím se přispět k ukončení té "krize", která je na tomto blogu téměř od doby, co je blog založen... A jdu psát Volavku (teďka jsem ji našla =někam jsem ji uklidila a pak jsem ji nemohla najít, ale už je to v pohodě :)). Zítra by tu mohla být... možná už dokonce dnes.

Výtvor

7. března 2010 v 17:29 | Soňa |  Naše výtvory
Ano, stvořila sem 4Story vílu, kněze, tušim 16 lvl. Nechci to dávat na fórko 4S, protože si potom připadám jako amatér xD

Víra v dešti

7. března 2010 v 12:39 | Terka Kameníková |  Povídky
Možná že někdy, až bude pršet, uvidím obrysy dvou postav, které budou kráčet po cestě k mému domu. Třeba zaznamenám, jak se spolu smějí. Za chvíli poznám, že dvě hlavy vedle sebe jsou černá a žlutá. Usměji se a vyběhnu ven naproti nim. Pozdravím svého kamaráda, poděkuji mu a obrátím se na toho druhého. Snad mi řekne: "Omlouvám se." Chytneme se za ruce a vše bude v pořádku. Znovu budeme tým, zesílíme a pak, až se půjde pomstít, budeme stát po jeho boku. Potom se vrátíme, prožijeme své životy. Bloňďáčkovi se splní sen a my dva obnovíme vyvražděný klan. Nakonec, až přijde náš čas, odejdeme k předkům a svět zanecháme další generaci.
Doufám a věřím.



Pozn.: Spíš než příběh to je přemýšlivka vytvořená v hodině matematiky, tak to prosím respektujte a nezabijte mě za to.

Můj první článek

7. března 2010 v 12:15 | Terka |  Terka Kameníková
Ahoj, já jsem nový blogmaster. Budu sem přidávat hlavně příběhy, které píši, a možné někdy dělat korektora. Ale je potřeba se mnou mít trpělivost, protože podle mé sestry jsem v dodávání příběhů horší než Paolini (pro ty, co nevědí, to je autor Eragona, Eldesta, Brisingra a ještě nenapsaného pokračování).
Jinak jsem normální (nebo nenormální, záleží na úhlu pohledu) čtrnáctiletá holka, která žije na tomhle světě (i když občas prohlašuji, že pocházím z jiného vesmíru).
No nic, asi přestanu blábolit a přidám svou první povídečku.

Nová posila

5. března 2010 v 18:50 | Zuzka Richterová |  Blog
Ahoj, tak je to tu. Konečně to mohu vyslovit nahlas- máme novo posilu! Hurá! Jmenuje se Terka Kameníková a píše moc hezké příběhy. Nevím co napsat dál a tak snad jen... "Hodně štěstí!"

Že by další blogmaster?

3. března 2010 v 20:25 | Zuzka Richterová |  Blog
Že by jsme dostali pomoc z nebes? Ještě nevím jestli to přijme, ale požádala jsem jednu kamarádku, jestli by nechtěla své příběhy dávat k nám na "Osadu", jak o tomhle blogu mluvíme. Jmenuje se Terka Kameníková a chodí k nám do školy, ale do áčka. Doufám že se k nám přidá a bude se podílet na naší (ne)aktivitě:)

by:kachna

1. března 2010 v 7:42 | PatrikXD |  Naše výtvory
ahoj ahoj, zas něco pišu. Ne budeto dlouhé, budeto krátké. V malováni jsem vytvořil obrázek, pokusím jsi tam taky vyrobit mojí postavu uchiha sachio. ještě stím neumím pracovat, mislim jako kreslitXD
pod článkem je moje dílo snad se vám bude libit