.

Leden 2010

Volavka- kapitola 6- Nové kraje

28. ledna 2010 v 20:14 | Zuzka Richterová |  Volavka
Část 1.- Volavka odlétá
Kapitola 6- Nové kraje
Roční období- konec podzima

Dneska je to krátký- jsem docela unavená a nemám moc času...

Byla seznámena se záměry- pojedou do Nových krajů a budou žít někde v ústraní. Co jim taky zbývá? Tomoko se bála, že jí ostatní budou vyčítat to, co se stalo- museli opustit milovaný domov a byli vyhnanci a navíc pronásledovaní...
Smrákalo se. Jeli mlčky. Na cestě už byli čtyři měsíce. A teď se před nimi otevřel nový výhled: Nové kraje. Cíl jejich cesty. Úžasem zatajili dech... Zapadající slunce ozařovalo moře v dáli a ze severu na jih se táhly pásy lesů, kterými ještě neprošla lidská noha... A to všechno pozorovali z vysokého kopce a úžasem měli doširoka rozevřené oči. Rozjeli se ze strmého srázu a připadali si jako hrdinové ze starých příběhů, jaké tak často vypravovala stará chůva v paláci...Slunce se stále blížilo k západu a Satsuki si uvědomila dávnou vzpomínku...

Až Slunce zmizý,
Až přikryje ho tma,
Nespatříš již její tvář.
Promění se a odletí,
A možná se už nevrátí,
Princezna ze Stříbrného paláce.
A na její místo nastoupí
Zlá královna ze země věčné Noci.

A pak se Slunce dotklo horizontu. A o chvíly později za ním zmizelo. Zastavily se- už téměř nebylo vidět a nemohli projíždět setmělým podrostem. Ve zbytku světla našla Tomokko pochodeň. Pro dnešek se jí nechtělo používat světelná kouzla...

Obvyklá otázka

28. ledna 2010 v 13:27 | Soňa |  Jen tak, aneb všechno možné:)
Ano, ano, máme tu obvyklou otázku, ostatně jako každý rok xD Tak co, jaký bylo vysvědčení? Já se teda musim přiznat, že sem prospěla (kdo by to byl čekal? xD) a dokonce s vyznamenánim xD Táta mi za to sliboval novej keyboard, ale asi si jen dělal srandu, protože ten co bych chtěla já stojí "jenom" cca 12 000 Kč xD (Mno, takovej koncertní klavír už stojí 2 000 000 Kč, ale ten zatim nepotřebuju xD) Tak se pochlubte :)

P.S. Neptejte se mě na ten obrázek, ten je tady naprosto náhodou xD O:-)

Už je to trapný xD

28. ledna 2010 v 13:13 | Soňa |  Blog
Ani bych se nedivila, kdyby sem už nikdo nechodil... Co se sakra děje? Jaktože nepřibývaj články, no? Jak mi to vysvětlíte blogmasteři? Je nás na to myslim 4 nebo 5 a stejně se nic neděje (Teda já mám asi co řikat xDD)... Tak se snad z tý "pauzy" vysekáme :)

Amálka umřela

18. ledna 2010 v 20:48 | Zuzka Richterová |  Pro blogmastery
Ahoj. Tenhle článek dávám do rubriky určené blogmasterům hlavně proto, protože oni budou vědět, o koho se jedná. Pro ty, co to nevědí, jedná se o potkanici Amálku. Byly jí dva a třičtvrtě, což je něco jako hodně přes stovku mezi námi, lidmi. Byla počítačově gramotná, uměla spoustu předmětů, protože se se mnouučila....

Složitá otázka

12. ledna 2010 v 14:00 | Zuzka Richterová |  Kecatelna, fórum
Tak zase oprašuji tu starou, moc nepoužívanou rubriku: Kecatelna- fórum. Otázka, kterou Vám za okamžik položím mě zaujala v jedné knize- myslím že to byli Zajímavé časy, nebo Sekáč od Terryho Pracheta. Tam na ni byla jednoduchá odpověď- "Protože." Mě by zajmalo, co mi na tu otázku odpovíte vy. Ta otázka nijak nesouvisí s ničím, takže nehledejte souvislosti v ostatních rubrikách a článcích. Ta otázka zní: "Proč?"

Volaka5- Tristan

10. ledna 2010 v 18:11 | Zuzka Richterová |  Volavka

Část první- Volavka odlétá

Díl 5.- Tristan


Odpoledne je všechny probudil hlad. Nobu a Daisuke se vydaly na lov listnatým lesem. Ale to už na sobě nikdo neměl ani škrábanec- Tomoko a Satsuki byli skvělé léčitelky. I když byl les naprosto klidný a díky odpolednímu slunci prosvětlený nazlátlým světlem, vyvolávajícím pocit pohody a bezpečí, byl Kameon ostražitý. A to možná až příliš. Jakmile někde zapraskala větvička,už se otáčel,vyskakova na nohy a tasil katanu.
"Nech už tohoprosimtě." smála se Tomoko a opkračovala: "tady už nám nebezpečí nehrozí. Víš, že by nad námi měla Michiko převahu jen ve vzduchu, neboť to je živel, se kterým pracuje. A s lesem a zemí spolepracuje Satsuki." Pak se otočila a zamávala kamarádce, která se procházela a sbírala barevné list, které padalo za stromů. O chvíli sevrátily Nobu a Daisuke s úlovkem, čítajícím párek zajíců a bažanta. Zatím co se kluci pustili do přípravy jídla, vydala s děvčata k řece. Voda. V ní byla Tomočina síla... Umyly se a převlékly. Pak se vrátily do tábora, ve kterém se mísila vůně pečínky a klučičí hlasy. Mladík seděl na zemi kousek od ohýnku a pozoroval dění kolem. Tomoko si k němu přisedla a natáhla si nohy před sebe.
"Ahoj." řekla a přátelsky se na mladíka usmála. Potom ukázala na sebe a řekla: "Tomoko." A čekala, co se bude dít. Přikývl a ukázal na sebe. "Tristan." Usmála se a začala vyjmenovávat bývalé členy družiny princezny Michiko a zároveň na ně ukazovala. "Nemáš hlad?" zeptala se po sléze a gesty se mu snažila naznačit význam otázky, kterou mu položila, čímž se ostatní šíleně bavili. Pak mu dala dvě možnosti: Ano a ne. Ukázalo se, že má. Jídlo se dopeklo a rozdělilo mezi ně. Shin rozdal chleba, který si zabalil na cestu a daly se do jídla. Jak jedli, snažili se Tristana nučit jejich jazyk. po celý zbytek dne se nic nedělo a tak šli klidně spát, ačkoli ustanovili hlídku, která se v noci prostřídala. A ráno klidily tábořiště a ohniště zasypali a následně zahrabali do listí. A pak, pokračovaly v cestě. A tak to šlo den a den a po cestě učily Tristana novým slovům, jak se tvoří věta a podobným, stejně důležitým věcem. Šlo mu to těžko, ale snažil sa a to se zápalem. A celou tu dobu si Tomoko lámalahlavu s tím, co se stalo s Michiko. Dřív taková nebyla. Byla vstřícná, veselá a někdy dokonce rozvážná... A jen málo kdy se hádala a když už, tak se svými rádci.
Tomoko sebou trhla, když na ni promluvil Kameon.
"Co jsi říkal? zeptala se napůl ještě v myšlenkách. Ostatní se začali smát.
"Tak co je?" řekla Tomoko trochu ostřeji, než chtěla. "Promiňte." zamumlala.
"Aaale, my tu už nějakou tu minutku mluvíme o nových krajích, sestřičko, ale ty, jak tak koukám létáš někde v oblacích." usmál s její bratr.
"Nó... Abys věděl, létání je mnohem pohodlnější, než ježdění na koni." protahovala a pak ještě tiše doplnila. "Aspoň z toho nebolí zadek." Pak se všichni společnící začaly smát.
Možná by vás zajímalo něco o Tristanovi. Je mu osmnáct let. Armáda, se kterou přišel měla za úkol zaútočit na Království věčné noci, čímž si okamžitě získal sympatie všech přítomných. A je to sirotek.¨Stejně jako Tomoko, Satsuki, Kameon, Udo, Nobu, Shin a Daisuke. A stejně jako spousta mladých lidí z jejich království, jejichž rodiče bojovaly proti tomu temnému království. A taky se dozvěděli, že někdo napadl jejich oddíl když se chastali utábořit se na noc. Pak vypravoval o své zemi, o krásných dívkách a jeho lásce k loukám a lesům. O tom, ajk přišel o otce, když mu bylo sedm let, neboť na něj spadl strom v lese. O matku prý přišel, když se narodil- zemřela při porodu. Sourozence neměl a po smrti svého otce žil u bohatého, ale hamižného statkáře.... A taky jim vypravoval o jejich pohádkách plných draků a unesených princezen, o statečných chasnících, kteří se jim postavili a nakonec se z nich stali moudří králové. Často těm mladíkům pomáhaly různé hodné bytosti.

Smolný rýč, aneb, další Narutobásnička

10. ledna 2010 v 16:46 | Zuzka Richterová a František Richter |  Naruto
Tak, kdysi jsem vám slíbila i tu druhou básničku a dneska jsem si toho všimla:) Ten konec je opět krvák, ale opět je celá básnička laděna do humoru:)

Smolný rýč

Padá jiskra ze stromu,
padne rovnou do stohu.
Akamaru zaštěká,
právě zvětřil člověka.
Kiba mává Hinatě,
ta se cítí nahatě.
Hned utíká pryč,
odhazuje rýč.
Zakopne a natáhne se,
Naruto je zrovna v lese.
Sbírá houby podle atlasu,
déšť mu tiše padá do vlasů.
Na Hinatu padá též.
Ach! Toť romantický déšť!
Hinata je celá rudá,
právě zaměřila pudla.
Pudl utíká pryč,
cestou bere rýč.
Podává ho Sakuře,
ta se těší na Kuře(ten pořad).
Jiraya jde kolem,
vypadá jak golem.
Icha icha na odbyt jde,
Kakashi ho nezabije.
Kakashi si koupil dům,
kouzlu Anko podlehnul.
Spolu tam ted bydlí,
polštáři se mydlí.
Mýdlo si však nevzali,
musí pro něj do haly.
Tam potkávaj Tsunade,
ta nadává: "Ty hade!"
Orochimaru jazyk vyplazuje, přitom zadek ukazuje.
Tsunade je celá pryč
-po hlavě ji praštil rýč.
Sakura se omlouvá,
Tsunade jí domlouvá.
Na Orochimara zapoměly,
choulil se tam celý bleddý.
Kakashi na něj ukazuje,
Orochimaru jazyk vyplazuje.
Kakashi se rozzuří,
Sakura řve:"Vy kuři!"
A utíká pryč,
bere sebou rýč.
Venku s Izumem se sráží,
Izumo je tam na stráži.
"Sakuro, kam utíkáš?"
"Támhle je Akatsuki plášť!"
Kuře Akatsuki zabilo,
všem se to moc líbilo.
Tayuya se raduje,
Sakura ji lituje.
Usekla jí hlavu rýčem,
hrála si s ní jako s míčem.
Pak Ino rýč popadla,
Sakuru s ním dopadla.
(tady se to moc nerýmuje...)
Sakuru to zabilo,
Ino se dnes poštěstilo.
Volá:"Hola hola hej!
Sasuke! Jen na mě počkej!"
Naruto dostal vztek,
i Kyubi se ho lek.
Z Naruta pak vyskočil,
a tím Ino zaskočil.
Sám Yondaime vstal z hrobu
a málem změnil dobu.
Orochimaru už byl pryč
-nevzal sebou onen rýč.
Vše by happy endem dopadlo,
kdybi tam nespadlo letadlo.

Volavka– 4.díl – Pronásledováni

5. ledna 2010 v 14:00 | Zuzka Richterová |  Volavka
Část první- Volavka odlétá
Díl čtvrtý- Pronásledováni
Roční obdobý- začátek podzimu

Tomoko gesty přesvěčila mladíka, aby nasedl na koně, který byl připoután k Udovu a Kameonovu. Pak sama nasedla.
"Můžeme jet?" zeptal se Shin. Všichni mu daly najevo souhlas a vyrazily. Právě včas- v paláci už zjistily co se stalo a pár minut po jejich odjezdu se začala chystat těžká jízda. Byli již daleko od paláce. Tomoko nechala ostatní předjet ji a pak vytáhla katanu, o které bylo známo, že i kamenem projede jako máslem a podetla pár silnějších stromů. Ano, dá tak jasně najevo, že tudy jely, ale nepochybovala o tom, že stopaři už nejsoudaleko. A tohle je alespoň malinko zdrží... :). Potom dohala své přátele. Ujížděly několik hodin. Párkrát se zastavili,aby koně nabraly dech, napili se, nebo prodiskutovaly další cestu. Začalo se opět smrákat. Kameon dal povel k zastavení. "Utáboříme se tu na noc?"zeptal se a kývnul hlavou k nedaleké jeskyni. Ostatní neměli nic proti- ba naopak a tak se utábořili v jeskyni. Tomoko jen doufala, že už je nikdo nepronásleduje. Všichni se otočili k mladíkovi.
"Hmmm... Tohle bude zajmavý..." řekl Kameon. Udo pomáhala mladému muži sesednout z koně. Všichni byli vyčerpaní. Koně se venku poklidně pásli a ohýnek, poklidně si praskající předjeskyní semtam vychrlil obláček jisker, když do něj odkápla šťáva ze zajíce, opékajícího se nad ním. Když se dopekl, rozdělilly ho Satsuki a Tomoko na několik dílů. Nebyla to moc vydatná strava, když uvážíme, mezi kolik osob ho musely dívky rozdělit.
"Hm..." řekla Satsuki a polkla,:" Kam pojedeme?"
"Asi do nových krajů." odpověděl Kameon a podíval se na Shina. Oni dva byli nejstarší a navíc měly přirozenou autoritu. Nobu přikývl. Z dály k nim dolehly hlasy a dusot kopyt. Rázem byli všichni na nohou. Tomoko zasypala oheň pískem. Mladík asi pochpil, co se děje a společně s ostatními se vrhl ke koním.
"Jedeme! To je Michiko!" vykřikla Tomoko a snažila se zkrotit koně, který měl chuť se splašit. Jely temnou nocí. Koně klopýtali o kameny v cestě a nohy jim zapadávaly do výmolů, vzniklích při nedávných deštích. Odbočily z cesty a prudce se vydali do jehličnatého lesa. Začalo svítat. Zastavili. Oblečení měly potrhané a byli pošlehaní od větviek. Koně byli celý strhaní. Opět bezesná noc... Již druhá... Znaveně si lehly pod košatý dub a vyčerpaně usnuly.

Poděkování a fůra keců :)

4. ledna 2010 v 15:57 | Soňa |  Děkujeme!
Tak jo, teď bych chtěla oficiálně poděkovat Neiko za to, že nedávno bránila čest našeho blogu xD A jen bych tak chtěla zapřemejšlet: podle čeho se měří NORMÁLNÍ lidi? Jestli se u holek myslí růžová barva, minisukně, šminky a cigára a u kluků... (Nazvala bych to hoperem, ale to bych asi urazila hopíky, co? xD) Takže kluk by měl bejt drsnej, sprostej, nechutnej, hrubej, nikdy nebejt "měkkej" a takový ty věci. Pokud TOHLE znamená bejt normální, tak si jdu hodit mašli...
Neuznávám "normálnost" tohohle druhu, je to totiž pěkně pitomý. Ale samozřejmě, protože je to "IN", tak se tak většina teenagerovské populace musí chovat, co? (Njn za rok bude zase populární skákat z okna v nejvyššim patře ve věžáku, takže bude o pár blbců míň... - joke xD)
Proto bych ráda připomněla některým somárům (klukům z naší třídy obzvlášť) pár slov: Až si příště budete ťukat na čelíčko, nebo krčit ty svoje nafoukaný držky při pohledu na nás, tak to nijak nepomůže, protože my opravdu nejsme normální ;)

Volavka –3. díl– Rychle se šířící zpráva

3. ledna 2010 v 13:21 | Zuzka Richterová |  Volavka
Shin doběhl. Zastavil se přede dveřmi a ztěška lapal po dechu. To už vedle něj stály ostatní. Palácové zahrady byly obrovské a palác jak bysmet. Proto se nesmíte divit, když napíšu, že tam chvilku stály a oddechovaly všichni... Satsuki zaklepala. Jako velká voda se nahrnuly dovnitř. Tomoko nejspíš použila nějaké ze svých uklízecích kouzel. Zdi byly holé, postel ustlaná, zmizely závěsy, otevřené skříně byly prázdné... Jediné, co nasvěčovalo tomu, že tu někdo trvale žije, byla váza s květinamy a krvavá voda v misce na stole. Tomoko měla na zádech malý batůžek a byla oblečená v oblečení, které naznačovalo, že se chystá jet pryč.
"Co se- co se to tu děje?" vakoktal ještě pořád zadýchaný Nobu.
"Opouštím zámek. Ale o to tady nejde. Pomožte mi odvézt toho vězně."
"Cože?! Tomoko! Jestli na to přijdou-" začal Nobu, ale Tomoko ho přerušila.
"Nepřijdou. Vymažu vám paměť."
"To ne Tomoko. Pomůžeme ti a pak půjdeme s tebou."řekl a podíval se po ostatních. Ti se zamysleli. Buď opustí zámek postupně-Michiko je určitě taky vyžene- a zemřou někde v lese osamoceni, nebo půjdou s Tomoko a zemřou někde v lese společně. Všichni si nakonec zvolili poslední možnost- pokud zemřít, tak společně.
"To- je moc milé, ale Michiko se nezastavý-"
"Jo, my víme sestřičko." řekl Kameon. Udo si stoupnul proti ní a položil jí ruce na ramena. Byl mnohem vyšší než ona a proto se musela zaklonit, když mu chtěla videt do očí.
"Jsme jako rodina už od doby, kdy všichni naši rodiče zemřely ve válce. A tak to taky zůstane, ať chceš, nebo ne. To mi věř Tomoko." řekl tak nahlas, aby to slyšely všichni v místnosti, ale přitom se zdálo, že skoro šeptá... Tomoko uklidněná touto zprávou si oddychla.
"Dobře... Běte si sbalit věci. Za půlhodiny se sejdeme na nádvoří. Prosím, osedlejte koně mě i Satsuki. Máme ještě nějakou práci."
Satsuki přitakala,: "Až si sbalím věci, půjdu s tebou pro toho kluka."
Tomoko spokojeně přikývla. Ostatní odešly.

O deset minut později kráčely dvě dívky temnou chobou palácové věznice. Co Michiko vládla, nikdo tu nebyl. Až do dneška.
,Ach Michiko! Co se to s tebou stalo!?, pomyslela si Tomoko.
"Stát!" ozval se za nimy hrubý a nepříjemný mužský hlas. Dívky se otočily. Stál tam Hotaka, který v dobách před válkou pracoval jako vrchní popravčí. Jako jeden z mála dospělích z paláce válku přežil... Šestnáctiletá Tomoko si v Hotakově přítomnosti připadala jo mravenec- Hotaka byl ještě vyšší než Udo a to už je co řict!
"Co tu chcete?!" zeptal se Hotaka nepřátelsky. Nenáviděl Michiko a lidi kolem ní.
"Michiko nás posílá pro toho vězně." řekla Tomoko klidně, ačkoli si nebyla jistá, jestli to vyjde.
"Jsi si jistá?"

O chvíly později už odcházely všichni tři pryč a nasedaly na koně.
"Šlo to bez potíží?" zeptal se Kameon.
"Bohužel ne. Doufám, že Hotaku brzy najdou. Možná jsem ho praštila až přiliš... Je až neuvěřitelné, jak rychle se zprávy šíří..." odvětila zamyšleně Satsuki.

takle vídí Hyuuga i Uchiha

2. ledna 2010 v 14:08 | Patrik Yuki Remsa |  Naruto
vyrobil jsem obrázek neboli jsem ho upravil. jsi ukázat jak vidí Klan Hyuuga když mám zapnutí a také Uchiha Klan pod článek to můžete vidět

Volavka– 2.díl – Vyhnanci

1. ledna 2010 v 12:12 | Zuzka Richterová |  Volavka
Tomoko a Mitchiko se vyhouply do sedel svých koní. Pak se celá družina princezny Michiko vydala do královského paláce…

Část prví - Volavka odlétá

Díl druhý - Vyhnanci


Jakmile dorazili do paláce a sloužící odvedli koně, vydala se Tomoko do své ložnice, což byla celkem zajímavá místnost. U stěny naproti dveřím byla postel a skříň. Další stěna byla vlastně jedno velké okno s výhledem do rozlehlých palácových zahrad. Třetí a čtvrtá zeď byly ověšeny obrázky z tyček. Stejným způsobem byly vyrobeny i závěsy - všechno Tomočina výroba. U protější zdi byl ještě stoleček. Tomoko k němu přešla. V míse na stole byla voda. Přičichla ke květinám ve vedle stojící váze. Začala si oplachovat ruce. Ozvalo se cvaknutí dveří. Otočila hlavu. Michiko se ledabyle opírala o zeď.
"Co s tím klukem uděláš?" zeptala se jí Tomoko a pokračovala v mytí rukou - musela smít tu zaschlou krev…
"Popravíme ho." pokrčila Michiko rameny.
"Proč? To jsme ho mohli nechat na místě zemřít." Nedostala odpověď.
"Na něco jsem se tě ptala Michiko!" řekla a ohlédla se přes rameno. "Bojoval proti našim nepřátelům!" konstatovala ještě - Na Michičině tváři se mihl náznak strachu. Jako by bojovala s něčím uvnitř. Toho si ale Tomoko nevšimla - pohled již opět upírala na vodu v umyvadle.
"Ale kdo zaručí, že nechtěl bojovat proti nám?" hájila si Michiko svůj názor.
"Tak se ho zeptej! Nic lehčího neexistuje!" Tomoko zuřila nad chováním své kamarádky.
"Nemluví našim jazykem." zasmála se Michiko. "Vlastně…" Michiko si kousala malíček, aby se zase nezačala smát.
"Tak povíš mi to konečně?!"
"Ale, ale… Vždyť to sama víš… Hotaka bude mít prácičku…
"Pane bože Michiko! Vždyť ho ani neznáš! To nemůžeš myslet vážně?! Poprava…!" Teď si dívky zíraly do očí z blízkosti několika centimetrů. Do místnosti vešel další člen noční výpravy - Tomočin starší bratr Kameon.
"Co se to tu děje?" zeptal se, se špatně zadržovaným smíchem. Holčičí hádky znal… Zvláště, když byli mezi jeho přáteli i tři dívky…
,Holky se prostě dokážou pohádat kvůli každý hlouposti…, Pomyslel si.
"Nic…" zasyčela Michiko a otočila se k odchodu. Pak ještě zasyčela směrem k Tomoko:" Ještě dnes opustíš palác."
Tomoko zalapala po dechu, ale nakonec přikývla. Ačkoli byla Michiko její kamarádka, byla to hlavně princezna… A král ani královna nežily… Stejně jako většina ostatních dospělých… Michiko se spokojeně usmála a opustila místnost.
"Co se to tu proboha dělo?" Ptal se Kameon mezi záchvaty smíchu.
"Sežeň Shina, Satsuki, Noba, Uda a Daisukeho. Rychle!"
Kameon poznal ze sestřina hlasu, že je to naléhavé. Vyběhl ven z jejího pokoje a vydal se hledat ostatní členy družiny princezny Michiko. Ve svých pokojích nebyli, takže běžel do zahrad, kde se Shin s láskou staral o svého koně.
"Shine! Tomoko s tebou potřebuje mluvit! Myslím, že je to důležité!" sdělil kamarádovi zadýchaně. Shin přikývnul, jako že chápe, podal otěže sluhovy a rozeběhl se pryč, při čemž přeskočil páva, který se hlasitě rozkřičel. Kameon na nic nečekal a vydal se hledat ostatní…

Už je letos!

1. ledna 2010 v 0:47 | Zuzka Richterová |  Oslavy a svátky :)
Ahoj kamarádi! Tak už máme letos... Jak jste slavili Silvestr vy? Já osobně s mamkou, Fáňou a Radkem. Patrik s námi nešel a náš taťka byl doma. Odpalovaly jsme rachejtle, které při výbuchu dělaly celkem obstojné, světelné obrazce. Radek donesl motýlky, včelyčky a fontánky. Dvě, nebo tři fontánky byly zcela vpořádku, ale ta poslední nám všem pěkně nahnala. Totiž: Moje mamka postavila fontánku na talířek, který dala Radkovi jeho mamka. Zapálila ji a neboť to bylo předtím v pohodě, poodstoupila asi třimetry. My jsme stály ještě kus za ní. Fontánka byla krásně zelená. Zničehonic se ozvala obrovská rána. Radka to na chvíly ohlušilo. Fáňu to ohlušilo ještě na dýl. Mě rozbolela hlava a mamka cítíla tlakovou vlnu na hrudníku. Talířek se rozletěl na kousíčky, které jsme potom nacházely po okolí. Vzpamatovala jsem se první. Vychrlila jsem pár nevábných slov, postěžovala jsem si, že mi třeští hlava a pak jsem se zeptala mamky, jestli je vpořádku, neboť teprve pak jsem se plně zorientovala...
S přáním šťastného současného roku se loučí, Zuzka Richterová.