.

Srpen 2009

Hurá do školy!

31. srpna 2009 v 20:19 | Zuzka Richterová |  Jen tak, aneb všechno možné:)

Ptal se vás už někdo: "Jak se těšíš na zítřek?"
Mě jo. A to hodně lidí. Babička, rodiče, dědovi přátelé (Děda přijel z Řecka a přijel se na nás podívat(Děda v řecku žije už několik desítek let)).
Moje odpověď zněla: "Docela jo." Nejsem sice cvok do učení, ale je to jediná možnost, jak se setkat s některými lidmi. Se Soňou, Evou, Pájou... A naví už jsem zapoměla, jakže se to vlastně jmenuji v tom záludném klučičím jazyce... :). A proto chci prohlásit: Vzhůro do bláznivého školního roku 2009/2010!

Uchihové se učí vařit, aneb, proč byl klan Uchiha vyvražděn

30. srpna 2009 v 12:28 | Zuzka Richterová a Patrik Remsa |  Naruto
Uchihové se
učí vařit, aneb, proč byl klan Uchiha vyvražděn
(ten konec by to možná chtělo předělat, ale co...:D)
Jednoho dne šel Udo(FF) s pekáčem přez Konohu. Zastavil u Shidočiných (FF) dveří.
"Hele Shidoki, co jsem uvařil." řekl hrdě. Shidoki sikryticky prohlédla hnědou kaši a málem dostala infarkt, když Udo vytáhl z kapsi lžičku, aby ochutnala. Nabrala si špičku lžíce a pomalu se s ní blžila k ústům. Před očima jí proběhl celý život.
"Je to... docela dbrý." řekla a plivla za dveřmi jídlo do květináče.
"Dáš si?" zeptal se s nadějí v hlase Udo.
"Ehm... no... my jsme teď obědvali." řekla a zavřela dveře. Ze vnitř se ozvalo:" Shidoki! Oběd!"

O nějaký čas později šla Shidoki okolo domu Uchiha. Nakoukla dovnitř otevřeným oknem. Všichni Uchíhové na sobě měli zástěry, jako když...
"Chtějí vařit?!" zděsila se Shidoki.

"Proč tady sedíme v zástěrách?" zeptal se netrpělivě Sasuke.
"Protože nikomu nechutná naše jídlo." odpověděl Udo.
"Kdo co dával do jídla?" zeptal se Sasukeho a Itachiho táta.
"Sůl." řekl Udo.
"Pepř." řekl Sasuke.
"Čili papriky." řekl Madara.
"Jablko." řekl Obito.
"Kari." řekl Itachi.
"Cukr." řekl neznámí Uchiha.
"A co jsi tam dal ty dědo?" zeptal se Udo.
"Vajíčka!"
Druhý neznámí Uchiha donesl pekáč.
"Každý dá do jídla to, co tam patří a pak uděláme jídlo pro celou Konohu."
Všichni nadšeně souhlasili. Najednou dovnitř vběhl maskovaný ninja a předal Itachimu zprávu a zase utekl. Itachi si zprávu přečetl a podal ji madarovi. Plácli si a sborově vykřikli:" Žádné Uchiha jídlo!"
V mžiku byl klan Uchiha vyvražděn, jen Sasukeho a Uda nechali, neboť ti byli ještě malý a měli šanci naučit se dobře vařit. Nakonec Sasuke slíbil Itachimu pomstu znějící zhruba takto: " Naučím se vařit tak dobře, až se mím jídlem užereš k smrti." Několik let na to se dal do učení k (vy)hledá(va)nému kuchaři Orochimarovi.

Sasukeho nezdařený návrat

30. srpna 2009 v 12:24 | Zuzka Richterová a František Richter |  Naruto
Sasuke do Konohi se vrací,
Naruto ho něčím bací.
Tím svůj slib splnil hned,
dovedl Sasukeho zpět.
Sakura je z toho vedle,
spadla z vysokánské jedle.
Ino to hned běží říct,
a obě utíkají Narutovi vstříc.

Běda Narutovi

30. srpna 2009 v 12:19 | Zuzka Richterová a Patrik Remsa |  Naruto

Jde Jiraya po poušti,
make-up se mu rozpouští.
Tsunade skáče s kozama,
jedna ji probodla rohama.
Orochimaru slintá,
byla to Narutova finta.
Sexi no jutsu použil,
se svobodou se rozloučil.
Ke dveřím chrámu se otáčí,
Orochimaru ho vede k oltáři.
Oddává je Hyuga Hinata,
celá se třese- nahatá.
Naruto z toho omdlí hned,
sexi no jutsu nechá vypršet.
Orochimaru svou partnerku hledá,
běda Narutovi- běda, běda.

Ještě máme já a Fáňa pár dalších, delších, ale ty chtějí ještě upravit. Ale asi je sem dám už brzy.

Stín- 3. díl- Zahraj nám

26. srpna 2009 v 12:12 | Zuzka Richterová |  Stín
Uběhlo osm dalších let. Yanuki Senha vyrostla a stal se z ní dobrý Stín. Už si na své rodiče nevzpomínala, žila tu a líbílo se jí tu. Uměla mnoho jazyků, patřila k nejlepším a často chodívala za vesnici. Sedávala na obrovském kameni a hrála větru na píšťalku. Změnila se... Dříve společenská dívka se po smrti své nejlepší přítelkyně Aki stala samostatnou a samotářskou dívkou a vesnici se vyhýbala. A oni ji nechávali. Rána v jejím nitru byla ještě moc čerstvá...
Seděla na kameni, schoulená do svého kimona, píšťalka vyhrávala melancholické tóny, život okolo se zastavil. Větvičky zapraskaly. Yanuki se otočila.
O strom se ledabile opíral nějaký kluk. Mohlo mu být tak čtrnáct. Měl katanu v barvě uragánů - modrofialovou. Černé vlasy měl svázané do krátkého copu. Nejspíš ji už chvíli sledoval.
"Krásně hraješ." řekl a přistoupil k ní. Nevěděla co se to s ní děje. Kluky už přece několikrát viděla. A přece zčervenala. Natáhl k ní ruku.
"Říkají mi Komár." usmál se. Potřásla mu rukou.
"Yanuki Senha."
Komár se od ní otočil.
"KOUKEJTE VYLÍZT Z TOHO KŘOVÍ! A NEDĚLEJTE ŽE TAM NEJSTE, PROTOŽE TAM JSTE A JÁ TO VIM!" Několik malých kluků se vysoukalo z keře. Z druhé strany se vysoukalo zase několik dívek. Yanuki byla zmatená. Hodnou chvíli tam všichni mlčky stáli. Potom se osmělil nějaký chlapec.
"Prosím, zahraj nám ještě." Oni sem chodili poslouchat mě? Jak dlouho? Nakonec ale přikývla a přiložila píšťalku k ústům.

Tak zase...

25. srpna 2009 v 9:29 | Zuzka Richterová
...jednou nevím co napsat... Totálně nevim.

Jedeeeem!

21. srpna 2009 v 7:22 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
Ahoj lidi, původně jsme měli jet do Polska, ale nakonec si Fáňa zlomil ruku, takže se nejede. Takže... jedeeeeem na safriiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!

Pozorování Perseid

20. srpna 2009 v 12:22 | Zuzka Richterová
Tak jsme se dohodli, že napíšeme článek o pozorování perseid. Radkův najdete na blogovesmiru.blog.cz. Takže tady máte moji zprávu:

Náše parta- členové seriálového týmu

5. srpna 2009 v 10:41 | Zuzka Richterová
Ahoj lidi. Tak se zase hlásím. V téhla chvíli pro vás připravuji článeček ohledně členů studia Česká Lípa. Začněmě u jediné holky, mě.

Roj Padajícíh Hvězd v srpnu 2009 - Perseidy

4. srpna 2009 v 20:47 | R4D3K |  Nepřehlédněte
Ahoj!
teď v srpnu budou padat hvězdy, v den vyrcholení to bude i více než 100 hvězd za hodinu:-)

Pokuď chcete vědět kdy budou padat nejvíce a všechno k tomu tak se koukněte se na můj blog- Blogovesmiru.blog.cz :-)

Osada hakie 3. díl, kouzelný náhrdelník, pokračování

3. srpna 2009 v 11:44 | Zuzka Richterová |  Osada Hakie
...a- a-ona se uzdravila!" křičel radostně.
Bílá Orlice vychvátala ze své chatky, její děti běželi za ní a Bílý Lev je následoval. Když dorazili, seděla dívka na lůžku a kmitala nohama. Když vešli do chatky, podívala se na ně svýma vlčíma očima. Potom se podívala na Velkého Medvěda. Sundala si náhrdelník a postavila se na nohy. Mohlo jí být asi šestnáct let. Byla vysoká a snědá. Měla krásné, dlouhé černé vlasy.
"Je tvůj." řekla. "Přemohls mě, máš na něj nárok." Potom se otočila. Koukal na ni jako na mimozemšťana.
"Děláš si legraci?!" vykřikl a pozoroval náhrdelník ve svých rukách.
"Nedělám." řekla zcela vážně. "Přemohl jsi náčelnici Vlků."
"V- Vlků?" vložila se do hovoru Bílá Orlice.
"Vlků." potvrdila Darkness. "Vlků, kteří sužovali tvé sny."
"Jak to víš?!" vykřikla Bílá Orlice.
"My víme všechno." Usmála se tajemně a odhalila přitom řadu bílích zubů. Potom se protáhla z chatky a před zraky všech se začala zmenšovat a rašila z ní srst, protáhla se jí tlama a narostl ocas a najednou se dívali na šedou vlčici, která okamžitě utekla k lesu. Věnovala jim ještě jeden pohled přez rameno a vzdálila se. Všichni hleděli k lesu a nemohly uvěřit, že to, co viděli nebyl jen sen.
Velký Medvěd zíral jako omámený na náhrdelník, který jasně naznačoval, že to sen nebyl, že to, co viděli, byla skutečnost. Za tichého brblání a šeptání se obyvatelé Osady Hakie vrátili do svých domků a uložili se opět ke spánku. Zdálo se jim o podivných dívkách, měnících se ve vlky, o chlapcích s kouzelnýmy náhrdelníky a udivených vesničanech.

Život v Konoze- 10. díl Hayuko a její moc

2. srpna 2009 v 8:47 | Zuzka Richterová |  Život v Konoze
Prošli branou a vydaly se k domovům.
"Ahooooj!" loučila se s nimi Reiko.
"Caaaaw!" mávaly jí zpět.

"Kolik je hodin?" zívala Yoko. Hayuko s nimi šla potichu a zkroušeně, po tom co jí její teta řekla jí nebylo zrovna veselo.
"(*zííív*) Dvanáct." koukla Shidoki na hodinky. Potom drcla do Hayuko. "Ty moje nevlastní sestřičko! Nebuď smutná, nejdeme z pohřbu ale z tréninku!" Pohrozila jí ukazováčkem. Hayuko se slabě usmála. Cesta pak probíhala se smíchem a rychle.

Přišli k domu. Yoko odemkla dveře a dívky se tiše nahrnuli dovnitř, přesto se jim podařilo shodit věšák. Hayuko nacházející se poměrne daleko od onoho padajícího předmětu ho vůlí zadrřžela a vrátila do původní polohy, ještě než stihl dopadnout na podlahu. Obě zbývající děvčata se na ni užasle podívala a i ona tam v chodbě stála jako opařená.
"Jak... jak jsi to udělala?" zeptala se potichu Shidoki, ještě vyděšená, že věšák spadne.
"Já... Já nevím!" kníkla Hayuko nechápavě. Obě děvčata ji objala, což se nestávalo moc často. Hayuko byla dneškem velmi, velmi potěšená.