.

Červenec 2009

V zajetí snu- 5. díl

31. července 2009 v 14:41 | Zuzka Richterová |  V zajetí snu
"Křišťálové Skály. Zde se narodila princezna Eleonora. Pojď, dnes zde přespíme," pobídla ji. "Domu se dostaneš až tohle skončí. Tady jde čas jinak." Maja přikývla a vydala se za Astrid. Křišťálové skály obklopoval les, za kterého čněly do výšky opravdové skály z křišťálu. Když projížděly městem k hostinci, sledovali je zraky mnoha lidí. Maja se cítila nejistě, ale Astrid jim jen líně kývla na pozdrav. Dorazily k hostinci. Byla to pěkná budova, na oknech muškáty, v předzahrádce si hrály děti a mezi nimy pobíhala veselá štěňata. Sesedly z koní a zavedly je do stáje. Bylo tam pár lidí, kteří věnovaly Maje zkoumavé pohledy. Potom obě dívky zamířili do hostince.
"Tebe tu znají?" zeptala se Maja.
"Ano, občas tu projedu." přikývla Astrid.
"Občas?"
"Nooo... Tak o něco častěji než občas." Obě dívky se rozesmály. Astrid jim obědnala pokoj a šla si promluvit s hostinským, postarším člověkem s červenýmy tvářemi a ne zrovna útlím pasem.

O něco později šla Maja dolů, abi se něčeho napila. Potom uslyšela Astrid, jak někomu něco rozčileně říká.
"Dovedla jsem ji, jak jsi chtěl, tak v čem je problém?!"
"Ty to prostě nechápeš zlatíčko." řekl nějaký muž sladce. "Ještě tě potřebuju, nemohu tě jen tak nechat jít. A ta tvoje sestřička se mi ještě moc hodí."
"TY HNUSNEJ, PRORADNEJ, SLIZKÉJ ŠMEJDE!" vykřikla. Ozval se smích.
"Víc mi toho neřekneš?"
Astrid vyletěla po schodech, div se nesrazila s Majou.

Ticho před bouří- 6. díl

30. července 2009 v 17:59 | Zuzka Richterová |  Ticho před bouří
Já si opravdu nevybírám záměrně čtvrtek, já nemůžu za to, že to tak vychází:)
"Vlastně nic. Prostě jsem se probudila a když jsem se šla nasnídat, tak mě nějaká ženská přetáhla něčim po hlavě." odpověděla.
"To nezávidím." Uchechtl se. "Jak dlouho jsi tu?"
"Myslím že by to mohli být dva dny. Jak dlouho ty? Neslyšela jsem, že by se někdo ztratil." Zamnul si bezvousou bradu:
"Myslím že mě nehledají, protože si myslí že jsem za mořem. A o tom, jak dlouho tu jsem, jsem ztratil přehled," pousmál se trpce.
"Kdo je ten člověk, který nosí jídlo?" zeptala se.
"Nevím. Nikdy nemluví. Jako ostatně všichni tady. Jsou to Temní rytíři." Při těchto slovech ji zamrazilo. "Kolik je ti let?" zeptal se.
"Patnáct." řekla s hlavou zdviženou. Jestli si jí za to bude dobírat, něco uvidí.
"Jen? Myslel jsem, že Bunqerští rytíři jsou králova osobní stráž, ne?"
"Ano, to jsme." pravila a sklopila unaveně hlavu. "Jenže ostatní zmizeli tu noc, po které mě sem zavlekli... Doufám že jsou v pořádku a že jejich zmizení byl jen hloupý vtip. Ach Arieli... Zachraň nás..." Pošeptala si spíš pro sebe.
"Princ Ariel?" zeptal se Derik. Pomalu přikývla a potom změnila téma:
"Proč ty kameny svítí?"
"To nevím." přiznal se s povzdechem.

Seriál- 3. díl

29. července 2009 v 15:00 | Zuzka Richterová |  Naruto seriál
Tak a máme tu třetí díleček našeho seriálu. Tentokrát: Nečekaný pád, kde se skupina dvou geninů a jednoho chunina vydává špehovat Orochimara. Ale když se potom geninka Anaku Shidoki a chunin, Hyuga Yak zřítí do podivně díry a málem se utopí a následně přijdou ne to, kde má Orochimaru úkrit, ještě netuší že zbyde na Shidoki a Uchiha Udovi, aby se s nepřítelem utkali.

Tak tu máme nový dílek našeho serílu- Za týden máte novou misi

28. července 2009 v 20:55 | Zuzka Richterová |  Naruto seriál
Tak jo.
(Hláška: "Sorri Fáňo" vyřčena za předpokladu že Radek kameru(mobil) vypnul je odůvodněna tím, že jsem Fánovi nechtí croztrhla košili, či co to je.)

V zajetí snů- 4. díl

24. července 2009 v 18:54 | Zuzka Richterová |  V zajetí snu
Maja ji následovala. Jízda nebyla vůbec těžká, ba naopak, čím déle na Orlandovi seděla, tím lépe se jí jelo a ani trochu se nebála pádu, nebo že se kůň splaší.
"Působí na tebe vzduch tohodle světa." Zavolala na ni Astrid, aby ji ve zběsilé jízdě slyšela.
"Jak to myslíš?" Zakřičela zpět a skrčila se, nerovnala se až když byla ta nízká větev za nimi.
"Poznáš sama!" smála se Astrid.
"Kolik je ti let?"
"Přesně sto!"
"Fakt?!"
"Jo!"

Po nějaké doběse před oběma elfkama otevřel výhled. Byl to ten nejkrásnější výhled, jaký kdy Maja viděla. Město z křišťálu a všude kolem čilý ruch, děti a dospělý se pohybovali sem a tam, tvořili hloučky a zase se rozdělovali, někteří nosyli pytle do mlýna a zase zpět.
"Co je to za město?" zeptala se.
"Křišťálové Skály. Zde se narodila princezna Eleonora. Pojď, dnes zde přespíme," pobídla ji. "Domu se dostaneš až tohle skončí. Tady jde čas jinak."

Končím

23. července 2009 v 10:01 | Soňa |  Soňa Kremeňová
Po dlouhé době sem se rozhodla že končim s předchozim blogem xD Jen abyste to věděli xDD Jinak nic nového :D

Nová rubrika

19. července 2009 v 16:10 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
Tak jo. Aktuálek je tu dost, ale rubriku na ně nemáme. A tak tady jedna je.
1. aktuálka: Máme tu rubriku na aktuálky.

Orin- díl 10, princezny

19. července 2009 v 10:01 | Zuzka Richterová |  Orin
Orin si dávala velký pozor, aby se nezačala otáčet po Balianovi. V ruce žmoulala malý oblázek a horečnatě přemýšlela, co by se mohlo stát, kdyby ji Ajan neupozornil. Na noc se utábořili a druhý den ráno (potom co utekli Balianovi), již procházeli branou Bunqerského zámečku. Jediný tvor, kterého potkali byla jakási elfka, o něco nižší a mladší než naše trojice, když je však zahlédla, vstala, oprášila si ruce od hlíny a rozeběhla se dovnitř. Carmen se nechápavě zahleděla na Iris, která se zase dívala na Ajana, jehož pohled byl stále upřený na místo, kde neznámá okopávala růže. Po několika minutách však jejich pozornost upoutalo něco jiného. Z Perleťové věže, Zeleného i Bunqerského zámečku vyšlo několik lidí a elfů. V čele lidí byl princ Ariel, z Perleťové věže vyšli mágové, astronomové a alchymisté, zatím co z Bunqerského zámku zástup elfů a v jejich čele šla do zelených šatů oblečena, se slzou draka na přívěsku zavěšeném z vlasů na čelo stříbrovlasá elfka, ta samá, která před chvílí utekla a v jedné ruce třímala hůl mágů, jejíž špička hořela, a v tomto ohni byla zřetelně vidět postava dívky, vysoké asi 15 centimetrů, štíhlá a tenkými náramka a bezvlasá, přesto mladá a krásná. Princezna Eleonora si teď hleděla do očí s princem Ajanem a Orin pochopila co se děje. Už o tom slyšela, nevěděla však, jestli tomu má věřit, či ne a pak na to zapoměla. Byli to snoubenci, kteří se neznali, jejichž sňatek dohodli otcové. Eleonora byla princezna elfů a sňatek měl být z diplomatických důvodů. Dívka v ohni byla Princezna Ohně, dívka která se dá přivolat zavoláním do ohně. Kdysi se jmenovala Noemi a bývala to Eleořina starší sestra. Potom se zamilovala do krále ohně a vzdala se svého života a těla, aby mohla být s ním.

Suri 1. kapitola

17. července 2009 v 20:38 | Patrik Remsa |  Suri
Vše začíná v matčině břiše, ano, ještě nejsem na světe a už píšu svůj příběh. Už je den, kdy se mám narodit. Chudák jak musí trpět. Po hodinách, už jsem na světě. Léta utíkají jak voda a mně je už 16 let. Skoro jsem dospělá,ale moje bojovaní je na pětku, neboli, jsem slabá. Už jako maličká jsem neměla na bojovaní, ale mám jednu věc, která mě dělá silnější. Jsem Shamanka, nikdo mi nevěří že vidím duchy..
Ranní světlo prosvítá do mého ho pokoje. Já se probouzím, jako každý den si říkám "že dnes bude líp." Když jsem vyčistila zuby a nasnídala se, tak jsem šla do školy. Šla jsem okolo staré uličky, abych jsem si mohla zkrátit cestu do školy. Když už vidím školu, tak moje radost a energie zmizí. Jakoby ta škola byla začarovaná. Když jsem před školou, každý člověk na mně kouká, jakobi říkali "hele to je ta Shamanka, která vidí duchy" "crrrr"začalo zvonit já jsem běžela do třídy. Jen tak jsem to stihla, když vešel učitel do třídy tak jsem si sedla.
"Suri mohla bys k tabuli?" řekl učitel. Zas musím vstávat, když si sednu tak mě zavolá. Šla jsem uličkou mezi lavice, až jsem došla k tabuli.
"Suri jak můžeš dovolit chodit pozdě na moje hodiny. Máš důvod proč chodíš pozdě?" řekl zcela hlasitým hlasem. "Učiteli já se omlouvám, trochu jsem zaspala. Tak proto jsem přišla pozdě" Suri řekla.
"Běž si sednout, snad se to nebude opakovat". Po škole jsem šla místo kam ráda chodím, je tam klid nikdo tam nechodím. Jenom jsou tam duchové, protože je to hřbitov.
"Dnes byl hrozný den" řekla Suri. Den utekl jako voda, byl večer. Když jsem došla domů tak se moji rodiče hádali.

Ps: omlouvam ze je to kratky

Ták jo. Slibovala jsem vám překvápko,

17. července 2009 v 10:55 | Zuzka Richterová |  Naruto seriál
máte ho mít. Je to video, které jsme pro vás natočili. Je to nedomakaný, protože jsme takhle točili prvně, kostými máme až dneska, takže to není nic moc...

Ticho před bouří- 5. díl

16. července 2009 v 21:39 | Zuzka Richterová |  Ticho před bouří
Utrhla si kus rukávu a namočila ho do vody stékající ze zdi a otrěla mu obličej a potom i ruce. Sundala mu košili a nevěřila vlastním očím. To, vo viděla doteď, nebylo nic v porovnání s pohledem, který se jí naskytl nyní. Zrak se jí pomalu zaostřoval. Vypláchla hadřík a konečně se vymanila z provazů. Potom ho opatrně umyla. Tiše zasténal a slabě se pohnul.
"Pít..." zašeptal.
Opláchla hadřík a donesla mu v něm trochu vody. Hltavě ji vypil. Potom upadl do neklidného spánku.
Opřela se o kamenou, neopracovanou zeď podzemního vězení. Hlava jí stále třeštila. Pomalu usínala.

Po probuzení

Probudila se. Nevěděla, zda je den, nebo noc, ale doufala, že to nebude trvat dlouho a bude mít příležitost zjistit to, společně s ostatními. Hlava ji už tolik nebolela. Elf stále ležel tak, jako včera. Podívala se na něj a znovu mu umyla rány a donesla vodu. Potom se sama napila. Pomalu se k němu přiblížila. Měl pootevřené oči. Přestože svíčka dohořela, viděli dobře, díky světélkujícím kamenům ve skále. Jeden z nich vylomila ze skály a posadila se kousek od elfa.
"Proč jsi tu?" zeptal se jí.
"Nevím..." odpověděla. " A ty?"
"Vlastně nic. Jenom jsem byl ve špatnou dobu na špatném místě." usmál se trpce."To ty jsi mě ošetřila?" zeptal se jí a těžce se posadil. Přikývla.
"Kdo jsi?" zeptal se.
"Eriane. Třicátá osmá Bunqerská rytířka." představila se. "A kdo jsi ty?"
"Jsem Derik, šlechtic z provincie Andaron." Představil se. Někdo vešel a hodil dva kusi chleba. Potom zase odešel. S chutí se do chleba pustila.
"Co po tobě chtěli?" zeptala se.
"Informace o králových záměrech." řekl. "A o princezně Eleonoře." Pokývala hlavou. O Eleanoru se zajímala spousta lidí.
"Co jsi udělala ty?" zaptal se.
"Vlastně nic. Prostě jsem se probudila a když jsem se šla nasnídat, tak mě nějaká ženská přetáhla něčim po hlavě." odpověděla.

Dobrá a špatná zpráva

16. července 2009 v 20:29 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
Tak jo. Mám tu dvě zprávy. Dobrou+ špatnou.
Tak jo. Tý dobrý jste si asi všimli, jsme tu.
Ta špatná je, že nám na pc, u kterýho trávíme čas jen já a občas i brácha odhlásili net, který ostatně měli odpojit už dávno, ale já doufala v opak, takče tu ty článečky asi nebudou přibývat, jak by měli, neb u tohodle počítače se střídáme všichni čtyři...

Osada Hakie- díl 3. Kouzelný náhrdelník

13. července 2009 v 14:04 | Zuzka Richterová |  Osada Hakie
Vzal si hlídku a celou noc se na ni díval. Asi o půlnoci se dívka probrala. Podívala se na něj šedýma, vlčíma očima. Její rána se začala zacelovat. Sledoval užasle celou tuhle podívanou a pak vyběhl ven, do tmy.
Běžel rovnou pro bílou Orlici.
"Bílá Orlice! Probrala se a- a- ona se uzdravila!" Křičel celý bez sebe radostí.

Tak jo lidi... Tenhle díl je opravdu krátkej, ale to je protože jedeme k babičce. Až přijedeme, tak napíšu extra dlouhej, jo? Ahoj, Zuzka:).

Orin 9- páni živlů

12. července 2009 v 13:45 | Zuzka Richterová |  Orin
Temnými chodbami se nesli dunivé kroky. Společně s jejich majiteli se blížíme k dřevěným dveřím. Jsme v podzemních chodbách neznámého hradu. Jeden z mužů vytahuje klíč. Ze zdí kape voda. Kap, kap, kap, kap,kap... Klíč je vsunut do velkého, vlhkostí zrezivělého zámku. Ozve se zaskřípění. Dveře se otevřou a chodbou se rozline sluneční svit. Muži si zakryjí oči a vyjdou z malé besítky do krásné, růžové zahrady. Mramorový palác se tyčí do nekonečna. A jeho Perleťová věž se leskne, když se jí lehce dotýkají sluneční paprsky. Muži si sundají svá temnou auru vyzařující brnění. Jsou to skrytí, Temní rytíři. Potom, nikým nepoznáni, nikým nezpozorováni odjíždějí muži na bílých koních pryč.

Tou dobou...


" Zííív!" Zívla upřímě Orin. Rozhlédla se, ale kromě své deky neviděla nic. Sundala si deku z hlavy. Rozhlédla se znovu. Zbytek výpravy, tedy, kormě Dirka, seděl kolem nemalého ohýnku, nad kterým si pekli nějakého králíka, či zajíce. Byli z domova již dva měsíce. V dálce již pozorovali Perleťovou věž.
"Brý ráno." řekla ještě rozespale.
"Dobrý,dobrý." Odpověděl jí Ajan. Ostatní na ni kývli hlavou. Složila deku, zajistila ji provázkem a přivázala ji k batohu. Potom se šla umýt k potoku. Nahnula se nad vodní hladinu a ponořila ruce do vody. Vytáhla dlaně plné vody a opláchla si obličej. Uslyšela kroky. Nebo spíš klap, klap, klap, klap... Aha, Ajan. Pomyslela si, ale schválně nic neřekla. Ajan se rozhléd kolem sebe. Zvláště dobře si prohlédl stromy okolo. Potom se nahnul k Orin a něco jí pošeptal. Orin ztuhla. Tak tohle nečekala.
"Vždyť... To... Dirk není Dirk?" Optala se šeptam Ajana.
"Správně. Je to Balian. Vrchní velitel entího vojska sloužícího Temným rytířům." odpověděl na její otázku.

O nějakou dobu později už byli na cestě...
V potoce se zčeřila voda. Cosi, co nebylo vidět se zformovalo do podoby ženy. Byla to paní vody. Zamnula si ruce.
"Musím rychle informovat svou paní!" Pošeptala si pro sebe.
V tu chvíly se něco stalo. Ne, nebylo to nic jako že by se vodní paní přenesla. Ani že ji obklopila temnota nebo světlo. Stalo se něco jiného. Ze země, ze vzduchu a z řežavích uhlíků ohně se zformovalitři postavy. Oheň, oranžová. Země, zelená. Vzduch, šedá. Oheň promluvil. "Tohle ti Teo nepromineme! Nesmíme zasahovat do záležitostí smrtelných!"
Tea se zasmála. "A jak mi v tom chceš zabránit, Edriene? Nebezpečí hrozí i tvé švagrové! A tobě i Noemi!" 



Orin 8- Dirk

12. července 2009 v 13:36 | Zuzka Richterová |  Orin
"Jo" řekl Ajan, kerý už sotva dýchal.
Zastavili a Orin se na Ajana ušklíbla.
"Tvrdohlavče."řekla mu vyplázla na zadýchaného kentaura jazyk.
Ajan se na ni nechápavě podíval.
"Kdybysis řekl, tak bychom byli zastavili dřív." řekla.
Sesedli se do trávy a radili se co dál.
"Hele, neměli bychom se držet na cestách. Je to moc nebezpečný." Upozorňovala Iris.
"Ale zase nesmíme do hlubokých lesů. Temní jedzdi mají špehy všude. I mezi enty." Připoměl Ajan, kterému se vybavila vzpomínka na minulost.
"Ale mohli bychom jít buď pěšky, to bychom prodali koně, je na nich něco divnýho... a nebo... no, ani nevin." Zazubila se Carmen.
"Hmmmm..." Zabručela Orin, ukusujíc placku kterou právě zvedla z horkého kamene. Jo, ta mouka je učiněný zázrak. Jeden strom se otřásl, čímž upoutal pozornost.
"T- ten strom se hnul!" Zaúpěla Iris.
"Já nejsem strom!" Odpověděl chraplavý hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než...
"To je ent!" Vypískla Carmen. Enti, kentauři a jiní tvorové sem přišli společně s elfi, ale usídlili se na jiném ostrově, v takzvané: Sluneční říši. Carmen o nich slýchávala, ale nikdy žádného neviděla... Kdyby nevěděla že je to nezdvořilé, vrhla by se k němu s lupou a prohlédla by každý centimetr jeho kmene, vetví a kořenů.
" Vísosti," poklonil se ent před Ajanem "Jsem rád že vás zase vidím." Né, ent nebyl starý. I jeho hlas již nezněl tak chrchlavě.
"Dirku!" Vykřikl Ajan, který v entovi poznal starého přítele, který byl jen o něco starší než on sám,:
"Kde se tu bereš?"
"Hledal jsem vás. Chtěl... Chtěl bych se k vám připojit a sloužit po vašem boku." řekl ent a poklonil se i Orin, Iris a Carmen. Orin nejprve nevěděla co na to říct. Vyměnila si s ostatními pohled a potom řekla:
"Buď vítán a pomoz nám tedy najít cestu, po které máme plout životem."
Ent poklekl. Byl to celkem pohledný ent. Alespoň na entí poměry.

Orin 7- Dor!

12. července 2009 v 13:22 | Zuzka Richterová |  Orin
...Princ Slunečního Království!?"
"Ano..." Odpověděl Ajan a znovu se začervenal.
"A- ale proč jste tady princi?"Ptala se Orin, která nemohla uvěřit že mluví s princem.
"Poslal mě sem otec. A vlstně... Proč mi vykáš? Ještě před chvílí jsi mi tykala... a vypadalo to, že se mě chystáš rozsekat na kousky."
"Já vaše vísosti-" Stihla říct, než ji do toho skočil.
"Kdybys nevěděla že jsem princ, tak by ses chovala jinak..." řekl a naštvaně si založil ruce na prsou,: " tak to dělají všichni..."
"Promiň." Omluvila se mu konejšivím hlasem Orin a pousmála na něj. Ajan jí úsměv oplatil.
"Byla by pro mě čest kdych vás mohl provázet na vašich cestách." řekl a poklonil se. Dívky kousek poodešli a začali se o tom radit.

Po nějaké chvíli...

(asi po půl hodině rozčileného rozhazování rukama a odbočování od tématu)
"Takže,"začala Carmen,: "jestli se vám chce vaše veličenstvo" řekla a pak chytla záchvat smíchu. Ajan zrudl, ale pak se taky rozesmál. Po zbytek noci už nespali, nýbrž mluvili o cestě, o tom co budou dělat až se vrárí a podobně. Carmen opět vyndala Mourka z batohu a ten si teď hrál s Ajanem. Ajan, syn Kanyla II. se stal nejlepším přítelem těchto dívek. Jen Iris dávala pozor na to co Ajan dělá. Něco se jí na něm nezdálo. Ale to rychle vypudila z hlavy. Ráno se chtěli vydat na cestu ale...
Orinin Dor tu nebyl! V noci musel přetrhnout lano ktrerým byl přivázán ke stromu.
"To snad ne!" Vakřikla Orin, pod kterou se prolomili kolena.
"Kde je Dor?" ptala se Iris, která teprve teď přišla. Všichni se na ni podívali. Teprve teď jí došlo co se stalo...
"Tady na zemi jsou vyditelné stopy kopyt. Ale musel běžet ohromnou rychlostí... Už ho nedohoníme, má obrovský náskok." Podotkl Ajan.
"Ale jak se dostanu do Elidianu?" Ptala se zoufale Orin.
"Neboj, mohla bys jet třeba na mě :)" uklidňoval ji Ajan. I kdyby nechtěla, neměla na vybranou. Nakonec se tedy vydali na cestu. Jeli asi tři hodiny. Moc nemluvili. Ajanovi začali docházet síli.
"Nechceš zastavit?" Ptala se ho Orin ustaraně.

Orin6.- 1. boj

12. července 2009 v 13:15 | Zuzka Richterová |  Orin
V houští se něco pohnulo. Mourek to však tentokrát nebyl. Mourek se totiž rozvaloval na vyhřátém místě u vesele praskajícího ohně. Kdo to tedy byl?
"Holky, nebojte, třeba je to jen divoký zvíře..." stihla říct Orin, než z keřů vylezl kentaur. Byl mladý, krásný a...
" Promiňte že jsem vás sledoval," řekl, poklonil se a zčervenal,: "jedou za vámi temní jezdci. Viděl jsem vás jak opouštíte prodeju jednorožců a po chvíli přijeli temní jezdci a..." nedořekl, protože se mu do řeči vmísila Carmen.
"Prodavač jim všechno řek... Néééé! To neni možný! Já sem tak naivní! Proč jsem mu to říkala?" Vykřikla a sesunula se s pláčem k zemi.
"Carmééén, neboooj." řekla jí Iris. Mourek ke Carmen přišel a otřel se jí o nohu. Usmála se na něho a dala ho zpět do batohu. Už neplakala.
"Děkuji, že jsi nám to řekl. Ale..." Odmlčela se Orin, " proč?"
"Protože jestli jste ty, které si myslím, že jste, záleží na vás můj život, i život ostatních."
(*Vvvžž!*) Okolo uší jim prolétli šípy.
"Už jsou tady!" Zvolal ten neznámý kentaur.
" Jo, to vidím!" křikla na něj Orin. Střílela celkem přesně, ale na Iris neměla.
"Carmen! Ty nemáš zbraň!" Křikla na Carmen.
"Já vím." řekla Carmen tiše a začala něco žbrblat. Orin jí ale nerozuměla. Temní jezdi, kterých stále ubývalo se vzdali.
" Tentokrát jste vyhráli, ale příště! Příště už nebudete mít nikoho, kdo by vás varoval!" Zahromoval jeden z jezdců a dal povel k odjezdu. Orin se otočila ke Carmen, a ta držela v ruce...
"... Meč?! Carmen, vždyť ty jsi neměla zbraň!" podívala se na ni udiveně a pak se podívala po kroužku mrtvol okolo Carmen.
"Já vím, ale umím tak trochu kouzlit." Řekla Carmen a začervenala se.
Orin se otočila na toho kentaura a zeptala se:"Jak se jmenuješ?"
"Ajan."
" Ale... proto... ty jsi..." Vysoukala ze sebe Iris. "Ty jsi...

Orin, díl 5- Něco není v pořádku

11. července 2009 v 19:02 | Zuzka Richterová |  Orin
Mourek dolízal mléko a spokojeně zavrněl. Nakonec ho Carmen donutila vlést do batohu, který si posléze přehodila přez rameno.
" Mňau!" Ozvalo se z batohu našvaně. Všechny 3 dívky se začaly lámat smíchy. "Mňau!" Ozvalo se znovu, uraženě. Dívky šly už asi půl hodiny a konečně narazily na prodejnu koní. Orin se podívala kolik mají peněz a sdělila to Iris a Carmen. Dívky se rozdělily a šly si vybrat koně, který jim pomůže dostat se do hlavního města, které bylo téměř nedosažitelně daleko. Iris se zapovídala s prodavačem.
"Máte tu nějakého, vytrvalého, nebojácného koníka?" Ptala se.
"Ano..." řekl neochotně nesympatycký prodavač.
Iris se k němu šla podívat. Byla tam i Orin a o kousek dál Carman. Všechny si pročítali popisi koní.
" Jmenuje se Nacha." dodal postarší prodavač.

" Tak na shledanou." Odpověděl prodavač když dívky vykročily do zatáčky, za kterou pak i s Dorem, Nachou a Sitou odešly. Vlastně na nich odjely. Dor, Nacha a Sita byli jejich koně. Orin jela na Dorovi, Iris jela na Naše a Cermen na Sitě. Byl večer. Dívky nanosily větve na oheň a utábořily se. Kousek od jejich dočasného tábořiště tekl potok.Vlastně to ani nebyl potok, ale malá říčky plná ryb. Orin vytáhla z batohu malou síťku a chytla pár ryb, které pak Iris opekla nad ohněm. Celý den téměř nejedli, a tak jim to teď přišlo vhod.
"Mňam! Ta ryba je vítečná!" Prohlásila Carmen, která sledovala mourka jak ji do sebe láduje. Sama už měla tři! A ještě by jedla, ale nebylo co.
"Vrm, vrm." Vrněl Mourek když se otíral Orin o nohu. Orin se na něj usmála, ale pak se nejistě rozhlédla po oklí. Tušila, že něco není v pořádku. A nebyla sama, kdo si toho všiml. Carmen a Iris si toho všimli už před ní. Jen nevěděli čeho.

Orin 4- Kocour?

11. července 2009 v 18:55 | Zuzka Richterová |  Orin
Byla celkem zima. Babí léto už přešlo a listí ze stromů taky skoro opadalo. Teď oběma elfkám šustilo pod nohama. Carmen bydlela asi 30 minut cesty rychlou chůzí. Obě dívky mysleli na to samé. Co se stane když neuspějí? Byly tam! Malý domek ve kterém bydlela Carmen teď byl jen pár metrů od nich. Carmen pěstovala různé bylinky, kterými léčila elfy z vesnice. Její matka, babička i prababička i prapra a praprapraprapra... babičky byly taky šamanky. Učili se jedna od druhé. Dcera odmatky, matka od své matky... . Carmen je už čekala. Věděla že přijdou, protože ještě před nimy tu byl ten "žebrák".
"Vítám vás tu," řekla. "Já se mohu vydat na cestu hned." Dodala,: "Jen nevím jak to bude s penězi. Moc jich nemám..."
"Neboj se. ten "žebrák" nám dal peníze na koně, jídlo a tak" Řekla Iris.
"To jsem ráda," usmála se Carmen.
"Jdeme?" Zeptala se Orin, která si netrpělivě přehazovala svůj uzlíček věcí v rukou. Byla zvyklá tahat pytle těžké mnoho kylo, ale teď byla tak nervózní, že téměř neudržela ani váhu malého a lehkého pytlíku...
"Chvíli počkejte, něco jsem si zapoměla." požádala Carmen a zaběhla do domku a vyndala z něj mysku s mlékem.
"Mourku!" Zavolala a vrátila se do domku. Pak se vrátila a vruce držela malý pytlík s jídlem. "Mourku!" Zvolala znovu. V houští se něco zachvělo a...
...Z houští vyskočil malí, mourovaný kocourek
"Mňau!"
"Mourku, najez se. Vyrážíme" řekla mu Carmen svím milím a vlídním hlasem.
"Ty sebou bereš kocoura?" Ptala se Orin.
" No ano, proč? opáčila se Carmen.

Život v Konoze 9. díl- Trénink

11. července 2009 v 18:47 | Zuzka Richterová |  Život v Konoze
"Jsi doma Reiko?" zeptala se telepaticky. "Jestli nemáš nic na práci tak za 15 minut u brány. Deme s holkama trénovat."

Když se Hayuko konečně přichystala, vydala se skupinka ke Konohské bráně. Reiko k ní bydlela blíž, takže žádný div, že tam na ně už čekala. Shidoki jí zamávala a rozeběhla se k ní. Z poza rohu se vynořili dvě mužské postavy. Shidoki vyděšeně zakřičela. Oba muži se pokusili vyhnout. Bohužel se o to pokusila i Shidoki. Shidoki i Kotetsu odletěli na stranu. Okamžitě se seběhli i ostatní. Shidoki se pracně vyškrábala na nohy a pomohla vstát i Kotetsuovi.
"Omlouvám se..." řekla. "Já... Nemohla jsem zastavit." Dodala na vysvětlenou. Kotetsu, Izumo a dívky se rozesmáli.
Kotetsu se začal oprašovat. Potom se s dívkami oba muži rozloučili a šli si po svém, zatímco dívky se vydali za Konohu. Když došli k trénovacím kůlům, byla už tma tmoucí...
"Kdo s kym?" zeptala se Reiko.
"Já a ty, Yoko a Hayuko?" navrhla Shidoki.
"Tak jo. Hayuko, jdem." řekla Yoko a s Hayuko v patách se vydala na druhou stranu cvičiště.

Shidoki vs Reiko

"Můžeme?" zeptala se Reiko. Shidoki přikývla.
Reiko tasila katanu. Shidoki se na ni znuzeně podívala. Reičina katana se roztekla a seskupila do nápisu: "Ty víš, že kovem proti mě nic nezmůžeš."
Reiko se usmála. Shidoki vyskočila vysoko do vzduchu. Otočila se o třista šedesát stupňů a vypustila několik šurikenů. Reiko též vyskočila a s přehledem se jim vyhnula. Mezitím Shidoki spadla na zem a teď už zase pevně stála na nohách.
Ze zad si sundala loutku.
"Kugutsu no jutsu!" Loutka se vrhla po Reiko. Ta se bezmocně svalila na zem. Loutka ji začala lechtat.
"Do- dobře! Vyh- vyh- vyhrála si! Ať mě to- to u- už nelech- tá!" řvala Reiko. Shidoki ukončila spojení sloutkou a znovu si ji pověsila na záda. Obě se vydali podívat na Hayuko a Yoko.

Yoko vs Hayuko

Yoko podrazila Hayuko nohy. Ta si s výkřikem sedla na zadek. Než stihla cokoli udělat, dostala pořádnou pěstí do levé tváře. Yoko se ztratila ve tmě, ale okamžitě zaůtočila z jiné strany. Útok nedokončila a sedla si vedle Hayuko.
"To nemá cenu...!" řekla, "to bych si víc zabojovala s Hinatou než s tebou." Hayuko provinile sklopila hlavu.
"Já... budu se víc snažit." řekla potichu. Reiko a Shidoki je tam našli, jak sedí. Hayuko tekla z nosu krev, Yoko si zpívala nějakou nemravnou písníčku.
Shidoki si lehla do trávy a pozorovala zvedající se mlhu. Reiko si lehla o kus dál. Shidoki se klížila víčka. Yoko dozpívala a protáhla se.
"Myslim, že by jsme měli jít..."
"(*zív*) Souhlasim s tebou teto..." ušklíbla se Shidoki. Dívky posbírali své věci a vydali se nočním lesem ke Skryté Listové Vesnici. Prošli branou a vydali se ke svím domovův.

Lekce japonštiny na pathetic.blog.cz

10. července 2009 v 17:59 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
Tak občas zajdu na jeden blog, kde čtu příběhy o Narutovi a podobně... A tak jsem tam zase po sto letech zašla. Bohužel, novích dílů jsem se nedočkala, ale za to jsem našla článek, že budou lekce japonštiny, z čehoč jsem měla obrovskou radost, neboť najít někdy něco na netu je o život. A tady je odkaz: pathetic.blog.cz

V zajetí snu- 3. díl

10. července 2009 v 14:39 | Zuzka Richterová |  V zajetí snu
... a zamávala Daně. Autobus se rozjel. Vytáhla si ze školní tašky knížku a začetla se. Jen občas se podívala z okna, aby zjistila, na jaké zastávce jsou. Nawkova. Uklidila knížku. Příští zastávku vystupuje... Jižní... Vyskočila z autobusu a rychle se vydala k domu, kde bydlela. Otevřela kódem dveře a rozjela se nahoru výtahem. Vystoupila v jedenáctém patře, odemkla byt a hodila tašku do pokojíčku. Na lince v kuchyni byla zpráva:
Ryto, jeli jsme nakoupit. Nevím kdy se vrátíme, jedeme do Liberce. Jídlo je hotové, jestli půjdeš ven, nech lísteček, máma.
Ryta si sedla do dřepu a studovala obsah lednčky. Zelenina, slanina a mléko. Vajíčka a další věci... Na stole byla jablka. Zvedla pokličku jednoho hrnce a přičichla. Očka se jí rozzářila. Mamka jí nechala pořádnou porci zelňačky. Najedla se, udělala domácí úkoly a sedla si k televizi. Po skončení Hvězdné brány televizi vypnula a nechala u počítače lísteček, že jde ven. Zamkla dveře a přivolala výtah.

Večer

Se zívnutím dopadla na postel. Její rodiče a bratr nejspíš nijak nepospíchali... Byla zvědavá, jestli bude její sen pokračovat...

Propadla se do hlubokého spánku...
Flétna... Jezdec tu není... Támhle je AStrid.
"Vítám tě Majo. Jsem ráda že jsi přišla." Ryta, nebo Maja... Kdo vlastně? Se začervenala. Astrid vstala a přivolala dva koně.
"Nasedni." řekla.
"Já neumím jezdit na koni." bránila se Maja úzkostlivě.
Astrid se usmála.
"Jsi si jistá?" zeptala se se zájmem. Maja se vyhoupla koni na hřbet.
"Ono to šlo!" vykřikla udiveně. Astrid se zakřenila a též nasedla.
"Tvůj kůň se jmenuje Orlando." řekla a věnovala letmý pohled hnědému koni, na kterém seděla Maja.
"Jméno mého koně nepotřebuješ vědět, ale myslím že se nic nestane, když ti ho řeknu. Jmenuje se Myšlenka."
"Myšlenka?" zeptala se Maja. Astrid neodpověděla, ale místo toho Myšlenku pobídla. Maja ji následovala.

Ticho před bouří 4. díl

9. července 2009 v 22:43 | Zuzka Richterová |  Ticho před bouří
Eriane se snažila vymanit ze sevření provazů. Byla v tmavé cele, osvětlované jedinou svíčkou. Někdě v koutě pískali potkani a kapala voda. Byla tam sama... Nebo ne? V slámě na zemi ležel někdo... Vzdala rozvazování provazů, kerými měla svázané ruce a malátně se postavila. Od doby, kdy ji ta žena uděřila do hlavi měla okno... Totální... Ale jedno věděla jistě... Byla v podzemní cele a vznášelo se tu něco špatného. Sevřela si hlavu dlaní a zaůpěla. Na čele měla krvavou ránu. Potácivě přešla k onomu někomu. Byl oděn v potrhaném a zkrvaveném oblečení, neurčité barvy. Když se na to mladá rytířka podívala pořádně, uvědomila si, že tzo vlastně ani není potrhané způsobem: Nemam na nový, budu nosit do rozsypání todlecto, ale způsobem: Boj a následně mučení. Vyděla malinko rozostřeně, ale přesto ji zaujal pžívěsek z tepaného stříbra. Protřela si oči a pootočila ho. Byl to elf ve velmi zuboženém stavu. Věděla, že ona by na jeho místě již dávno zemřela... Měl popáleniny, podlitiny a plno krvavých šrámů. Ještě jednou se rozhlédla po cele...

Rekapitulace mých rubrik....

9. července 2009 v 22:27 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
Osada Hakie
Orin
Temní piráti
Stín
Skrytá Akatsuki vesnice
Ticho před bouří
Válka klanů
V zajetí snů
Život v Konoze

Tak... Tohle jsem potřebovala... :) Vypsat si své příběhy... :)
A teď, co s nimi? Společné povídky jsou Skrytá Akatsuki vesnice a Válka klanů...
Verdikt: Dokopat spoluautora k dopsání!

Moje povídky: Osada Hakie
Verdikt: Pondělí- den pro psaní osady

Orin
Verdikt: úterý- den pro Orin

Stín
verdikt- středa

Ticho před bouří
verdikt- čtvrtek

V zajetí snů
verdikt- pátek

Život v Konoze- Sobota

A neděle mi zbývá, kdybych něco nestihla:) A to nestíhat budu, protože jezdím k baničce a na výlety:). Dále bude týden protkán aktuálkami a podobně:) Takže vzhůru na Ticho před bouří! XD

Tak jo, V zajetí snu upraveno:)

9. července 2009 v 22:14 | Zuzka Richterová |  V zajetí snu
Tak, hotovo:) Malinko jsem upravila přímou řeč... Tamto se nedalo číst... XD. tak, tady je ten upravenej text :)

Ahoj, tak jsem se vrátila :)

9. července 2009 v 22:02 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
Tak ahoj, konečně jsem se vám vrátila:) Tak jak jsem slíbila, tak udělám a předělám snad do dvou dnů zbytek Orin a druhý díl V zajetí snů. Odpoledne jsem asi neměla jíst tolik třešní, ale teď se musím rozloučit a jít udělat loužičku v tuhém skupenstí:). Ahoj a za chvíli snad na viděnou... ehm... čtenou?:).

Ahoj, mí milí čtenáři

5. července 2009 v 10:35 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
Ahoj, mí milí čtenáři. V posledních dnech sem nepřibyl článek, neb jsem byla u babičky. Do čtvrtka tu ode mě taky nic nečekejte, neboť jedu k tetě a strejdovi do Rumburku.