.

Červen 2009

Článek od Radka

30. června 2009 v 11:39 | R4D3K |  Radek Bachtík
Ahoj všichni,
Musím napsat nějaký článek tak se o tom pokouším, ale stejně nevím co sem mám psát :-D

Tak jsem teď alespoň splnil úkol a napsal jsem článek - sice o ničem, ale článek to je :-D

Já to prostě vzdávam

29. června 2009 v 20:34 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
Játo prostě vzdávam... To jinak nejde. Já se konec tohodle měsíce snažim, aby na každej den vyšel nějakej článek, ale k čemu to je? K tomu, aby to tu hnilo? Jestli ne, tak k čemu?! Denně jsou tu asi 3 návštěvy, z toho jedna jsem já. Když vás prosím ať mi poradíte, co se stane?! Nic! Ani kamarádi, dokonce ani blogmasteři nechoděj na tenhle blog... Proč?! To je ten blog tak špatnej?! Jestli jo, tak proč mi neporadíte, jak jsem vás prosila!? Nebo se mam naten blog vykašlat?! K čemu nás tu je tolik, když jediný aktivní pako jsem já?! Mí blogmasteři mě docela zklamali... No nic... já jdu...

Díl 2.- Návrat Stínů z minulosti

28. června 2009 v 12:54 | Zuzka Richterová |  Stín
Dnes bylo rušno. Nevím proč. Prý se mají vracet staří Stíni. Ani nevím proč se jim říká Stín. Stejně to nejsou ti, nýbrž ony...). Stíni, kteří museli odejít protože jim bylo patnáct let. A teď se vraceli. Ale né všichni. Jen ti kdo chtěli. Znovu jsem si vzpomněla na rodiče. Chápu je. Tady je to krásné, je tu příroda a navíc se tu nedá stloustnout u televize, protože tu žádná není XD.
"Yanuki, můžeš mi pomoct?" Ptala se mě pándou, která balancovala na žebříku a věšela na jedno chatku kopretinový řetěz.
" Ano." Odpověděla jsem a přidržela žebřík. Bylo tomu tak každý rok... Některé stíny byli hloupé a panovačné. Jiné nám donesly něco dobrého a pak nás učily. Učily nás cizí jazyky a věci, které musí umět všichni, jak my stíni, tak i uragáni... Jednu z nich mám moc ráda. Vypravuje nám o okolním světě. Já osobně si na něj nepamatuji... Každý rok jich odejde mnoho, ale jen velmi málo se jich vrátí. Jen ty, které chtějí...
Pándoua slezla z žebříku. Vesnice byla relativně velká. Malé dívky, jako já a mladší jsme bydlely společně po deseti v několika velkých chatkách , ale dívky nad deset let bydlely sami. Ve vesnici nebyli žádní muži, jen nás občas navštěvovaly uragáni a my je. V jejich vesnici byli jen muži. Ale starší dívky a chlapci se občas scházeli. Ale to jen ti nad deset let, neboť jinak jsme mi, mladší, mohli jen po okolí vesnice. To bylo asi čtyřicet kylometrů, ale pravidelně jsme to překračovali. Podle stínů, které se vrátili jsme byli my, kdo jiný než stíni mnohem rychlejší než obyčejní lidé. Popravdě řečeno, já jsem nebyla stín. Stínem se dívky stávali, stejně jako chlapci uragány až v deseti letech. Vracelo se jen málo dívek... Většinu z nich prý svět změní... Zítra se vracejí ty stíny, které odešli v době, když jsem se narodila...

Vesnice stínu je plná chatek z proplétaných větví a slaměných střech. Po shromaždišti se většinou kolébají slepice a hledají žížaly, červi a semínka. Pak je tu několik kohoutů, ti se věčně perou a nemají se v lásce. Taky je tu studna... Ta je uprostřed shromaždiště, čili ve prostřed vesnice. Kousek za vesnicí jsou stáje a ohrady. Chováme tu koně, ne poníky. A pak tu je chlív, kde jsou ovce a kozy. Pak je tu taky cvičiště, kde se zdokonalujeme v boji. Ve vesnici je knihovna, ta se také používá jako škola a shromaždiště když je ošklivě. Také zde jíme, ale vaří se v jiné budově. Všechny budovy až na sýpku jsou jen přízemní, sýpka je patrová. Kromě stájí, chlívu a cvičiště obklopují vesnici i pole a louky. Každý rok sem rodiče vozí malé dívky. Vždycky pláčou a dívky je nechtějí opustit. Je to tak vždy... A vždy to bylo, i se mnou...

Odskákala jsem pryč a přidala jsem se k dívkám mého věku, které mířili na doučování. Vmáčkla jsem se mezi Aki a Dai. Aki byla drobná a lekavá, Dai byla také drobná, co jiného se čeká od pětileté dívky, že? A nebojácná. Já byla něco mezi tím.




Průser, průser, průser!

28. června 2009 v 11:50 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
Průser, průser, průser! Dnes se tu objevil můj článek, ve kterém se psalo že si jdu za chvíli pro výzo... Ten článek jsem psala v pátek ráno, než jsem šla do školy a nedopatřením jsem ho dala zveřejnit až dneska způsobem: "určit datum zveřejnění". Já vim... jsem blbá... No, naštěstí, jediný kdo si měl možnost něco přečíst byla jediná osoba, kdo přesně, to netuším... Popravdě řečeno jsem měla štěstí, že jen jediný človíček... Uf! :).

Život v Konoze- 8.díl- Vysvětli mi to prosím...

27. června 2009 v 15:00 | Anaku Shidoki- Zuzka Richterová |  Život v Konoze
K včeru seděli Yoko a Shidoki ve svém pokojíčku. Shidoki se zase vrátila dobrá nálada. Hrála si s keramickou hlínou a přemýšlela. Někdo jí z ucha vyndal sluchátko. Pootočila hlavu.
"Posloucháš zajmavou hudbu." připustila Yoko a vytáhla kabel z rádia. Hudba se rozezněla po pokoji. Nikdo ji nehodlal ztlumit, nakonec tudíž přiběhl Nobu.
"Nemohli byste to stlumit?" zeptal se. Když dívky rádio ztlumili, otočil se na Shidoki. "Pojď prosim tě se mnou."
Vydala se za ním. Bral ji jako sestru, ne jako nevlastní dceru. Musel vědět že není jeho... V té době byl s její matkou už dva roky rozvedený... Zastavili až v obýváku.
"Stavil se tu Hayate. Řekl mi co se dělo." zavrtal se do ní očima.
"Ty víš čí jsem dcera?" zaptala se. Možná to ani nebyla otázka, ale konstatování.
"Ano..." povzdechl si. "Jsi dcera Akasuna no Sasoriho." Tak a teď se mě zeptá, jestli se s ním stýkám... pomyslela si Shidoki.
"Byl jsem jediný, komu to Yanuki řekla... " povzdechl si.
"Proč jsi to nenahlásil?" zeptala se udiveně. Pokrčil rameny.
"To pochopíš až budeš starší. Ale teď k tématu. Co jsi viděla ve vzpomínce?"
"Vraždění, bylo tam několik příslušníků klanů Inuzuka, Uchiha a Chi. Bylo to ještě před vpádem Kyubiho." Odmlčela se. "Potom tebe, jak odvádíš Daisukeho. A mimochodem." Zamračila se. " Neřekls mi že jsem měla bratra! No ale dál. Pak byl boj. A mamka odešla se Sasorim a mnou. Řekl že mě, jí a Daisukemu se nic nestane. Procházeli jsme zrovna dveřmi na dvorek, když mě Hayate polil... Takže co bylo dál nevim."
"Omráčili mě a vzali Daisukeho. Vydali se pryč, ale někdo z Uchihů ji trefil kunaiem a Daisukeho taky, přez oko. Stihli utéct a víc o nich nevíme..." řekl. "Doufal jsem že nám tvoje vzpomínka pomůže ji najít..." Povzdechl si. "Můžeš jít..."
Shidoki se vrátila do pokoje padla napostel a vyprávěla Yoko svou příhodu, ale příbuzenské vztahy a jména jednotlivých akatsuki vynechala. Sáhla pro svitek a tužku. Začala kreslit. Nepřemýšlela o tom. Prostě kreslila. Když se vrátila myšlenkamy zpět, uviděla obrázek ve stylu shoujo a bishoujo. Stála na něm žena podobná její matce, muž podobný Sasorimu a okolo nich pobíhali dvě děti, chlapec a dívka. Skryla obrázek v černých deskách a odstřihla kousek okraje, kde se papír protrhl při vytrhávání ze svitku. Postavila se na nohy, protáhla se a se zívnutím řekla: "jdeš si zatrénovat?"
Yoko přikývla, též se se zívnutím protáhla a obě dvě si vzaly své věci a teplejší oblečení.
"Jdeme trénovat bráško! Nečekej nás na večeři!" Zavolala Yoko. Její neteř a Shidočina nevlastní neteř, Nobuova nemanželská dcera s ženou, která u nich také bydlela, a která se za Nobua provdala o něco později, potom co se dívka narodila se knim došourala.
"Vemte mě prosím s sebou." Zaškemrala Hayuko.
"Tak pohni." řekla Shidoki netrpělivě.
"Jsi doma Reiko?" zeptala se telepaticky. "Jestli nemáš nic na práci tak za 15 minut u brány. Deme s holkama trénovat."

Orin

26. června 2009 v 17:14 | Zuzka Richterová |  Orin
Pomozte mi prosím... Přád přemýšlím o Orin a pořád se mi nelíbí... Něco mi tu chybí... Je to tuctovka: Několik holek dostane schopnosti a zachraňuje svět...
Ale co s tím?! Pořád nemůžu najít způsob jak ji odlišit od ostatních... Proto vás prosím: Pomozte mi něco vymyslet. Pokud vás něco napadne, dejte to prosím do komentáře... Děkuji, Zuzka...

A Tak to tady konečně máme...

25. června 2009 v 18:27 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
A tak tady končně máme ten den, na kerý se celý rok čeká. Tedy, vlastně nemáme, ale již zítra budeme. Nastane doba oslav, výprasků a sebevražd... Přátelství budou vystavena zkoušce, při které se může stát že, se přátelé uvidí až za dva měsíce. Budou se dávat jedničky a pětky na vysvědčení (moje nejhorší známka bude čtyřka z matematiky... ), potečou slzy proudem a budou se dávat kapesné. Nastane čas nových přátelství, táborů a výletů, při kterých budou rodiče s postavami atletů honit své metrák těšké děti odjakživa zvyklé na hrady jen z televize, 2 kilometry do kopce, 10stupňů nakloněného, zatím co děti se radovaly, že jsou tu prázdniny, že budou celý den sedět u počítače, nebo televize a cpát se brambůrkami. Rodiče z toho dostávají infarkty a tak vezmou děti ještě na několik hradů... Děti dostanou infarkt, neboť musí ujít několik kilometrů a přitom jsou zvyklé na auto... Nakonec je odvezou do nemocnice a doktoři zakážou rodičům hrady a zámky, neboť jejich děti mají tolik tuku a sádla, že je i ujít několik metrů unaví, natož ta zástava srdce z asi 20 kilometrů, terénem cca 50stupňu nakloněným.
Ale dost už povídání o dětěch od počítačů a televizí. Nastane čas bez školy a to je to hlavní... Žáááádnáááá školaaaa!!!!!!!!
Tak ahoj, Zuzka Richterová... :)

Naruto...

25. června 2009 v 13:02 | Zuzka Richterová |  Shidoki a rodinka
...Sedím u PC a nudim se. A nudim se a sedim u PC... Nevím co napsat, nudím se a přemýšlím o Kimimarovi... U jeho vzpomínek jsem se málem rozbrečela... Celý život prožít v temnotě... A potom být použit jako zbraň... Klan Kaguya byl opravdu krutý... ...no nic... Kimimaro se v narutu objevil až v páté sérii... Ano, já vím že první díly Naruta možná nejsou úplně nejlepší... Ale zkuste se zadívat dál... Já sama jsem už viděla 126 dílů a zbívá mi jen jeden dvoudíl a budu v šesté sérii... Naruto je bezvadný seriál... Občas se musím smát, jindy se bráním slzám... U pohřbu třetího jsem se doopravdy rozplakala... Naruto je anime o klukovi, který se jmenuje jak jinak, něž Uzumaki Naruto. Moje oblíbené postavy jsou Deidara a Kimimaro, což se také bude odrážet v mích příbězích, ale na to je ještě času dost... Dál už nevím co napsat, neb, stejně jako včera večer, kdy jsem začala článek psát se nudim a sedim u PC a k tomu píšu článek a přemýšlím, jestli si pustím ještě hudbu, nebo půjdu na hokage.cz a budu sledovat Naruto.... Mějte se, Zuzka Richterová... :)

Život v Konoze- 7.díl

20. června 2009 v 22:06 | Anaku Shidoki- Zuzka Richterová |  Život v Konoze
Shidoki se vydala ke dveřím. Byli vylomené a přecházely do dvorku, ze kterého se postupem času stal trávník. Nic zajímavého nenašla a vrátila se zpátky. Dívky si taky prohlíželi místnost. Shidoki porovnala muže ze vzpomínky se svím nevlastním otcem, Yočiným o čtvrt století starším bratrem, Nobu Makashim, který se kní přihlásil nedlouho potom, co se vrátila do Konohy. Tenkrát měla obličej plný modřin a vlasy háklivé na slunce. Byla malá a vystrašená. Sasori o tom nevěděl a vědět nebude... Ze vzpomínek ji vytrhlo volání.
"Shidoky! Pojď se na to podívat!" křikla Yoko přez rameno a ukázala do jedné z místností. Shidoki k ní doběhla. Předsebou viděla malý pokojík, v něm dětskou postýlku a obrázky na zdech. Na zemi byl barevný koberec. Stála tu ještě kojenecká postýlka a postel pro dospělého. Na zemi byli poházené hračky tak, jak je obyvatelé domu nechali při útěku. Vešla dovnitř. Oči se jí leskly slzami, do kterých se lepil prach, který pokrýval v dvanáctileté vrstvě vše v tomto domě a který teď zvířila. Nikdo se na ni neodvážil promluvit, nikdo ji nechtěl vyrušit. Přešla ke kojenecké postýlce. Nahnula se dovnitř a pod vrstvou prachu našla plyšového psíka. Podívala se pod postel a rozkašlala se, kvůli prachu, který ale svým zvednutím ukázal přáníčko k narozeninám:


Blahopřejeme ti Yanuki k narození malé Shidoki a přejeme vám, aby vás nikdy nikdo nerozdělil, klan Inuzuka.

Shidoki otočila papír a podívala se na něj zepředu. Byla na něm růžová růže v modrém poly. Položila papír na stolek a zajistila tím další prachovou bouři. Prošla kolem ostatních a vyšla ven, na ulici... Potřebovala na vzduch... Rychle... Tiše se rozplakala. Sedla si na obrubník silnice a přála si, aby se nikdy nenarodila... Tolik lidí kvůli ní zemřelo... Je to tak nespravedlivé... Proč se to stalo? Měla vztek na Orochimara. Na Sasoriho... Ale nejvíc nanáviděla Peyna. To on musel dát příkaz... To on jí zničil život... Ne... Nebude se mstít. Msta je jen začarovaný kruh. A pak jsou tu ostatní... Nemůže to udělat... Vedle ní si někdo sednul. Zvedla k němu oči. Byla to Reiko. Usmála se na ni.
"Já vím jak ti je..." zašeptala Reiko a objala nejlepší kamarádku. Máš pravdu... Ale tvoje rány jsou čerstvější. Mnohem čerstvější. pomyslela si Shidoki. Shidoki si něco uvědomila... Teď už nebyla ta hloupá holka, která vidí jenom to, co jí dovolí její mysl. Něco se stalo. Teď dokázala vidět svět i cizíma očima. A to bolelo. Bolelo uvědomit si, že Reiko musela prožít strašné utrpení, když jí zemřeli všichni příbuzní až na bratry... Že Sasori musel taky prožít bolest v srdci, která přetrvává do dnes, bolet ze ztráty milované osoby a nevlastního syna. "Tobě, Daisukemu a Shidoki se nic nestane."
Tahle slova jí zněla v uších. Bolest, kterou musel prožít Itachi, když dostal příkaz zabít své rodiče, sourozence a ostatní. Ne... On byl statečný. Dokázal se rozkazu vzepřít. Nechal naživu své sourozence...

Tak jsme se vrátili ze školního výletu...

20. června 2009 v 21:22 | Zuzka Richterová |  My
Ták jsme se zase vrátili... Kdo? Já, Soňa a Eva.
Odkud? Ze Sloupu v Čechách.
Co jsme tam dělali? Byly se třídou na gymplu v přírodě.
Odkdy? Od čtvrtka do dneška.
A tak se loučím a možná jdu psát zase nějaký článeček...

Orin 3- Úkol

16. června 2009 v 15:00 | Zuzka Richterová |  Orin
"Ano, zatím jste dvě. Ale dlouho nebudete. Carmen, lidská dívka žijící nedaleko lesa, pojede s vámi." Řekl.
"U lesa?" ptala se Iris.
"Ano." Řekl. "U lesa, kde žijí přízraky?" Ptala se Orin. Do toho lesa poslední dobou nikdo, kromě Carmen nechodil. Carmen totiž chránili duchové jejích předků, kteří dříve byli obyvateli tohoto ostrova. Než přišla velká válka. Teď tam nikdo nechodil z toho důvodu, že tam byli Temní jezdci. Když se tam zaběhla paní Molinisové fena, našli ji roztrhanou na kusy. Možná to udělalo nějaké zvíře, ale kdo ví...? Proto se lidi tomu lesu vyhýbali.
"Kdy máme jet?"Ptala se nervózně Orin. Buď je bohové zkoušejí, nebo na tom závisí život všech tvorů na tomto světě, říkala si a doufala v to první.
"Za svítání už musíte jet. Proto byste měli zajít za Carmen teď." odpověděl.
"Ale mi nemáme koně!" Vykřikla z ničeho nic Iris, která nevydržela napětí okamžiku.
"Ano, já vím. Proto přijměte toto" řekl a podal Iris měšec plný zlatých mincí. " Je to na koně a cestu." "Děkuji, ale kdo zajistí aby mlýn šlapal? Je podzim a lidi potřebují mouku." Řekla Orin tázavě.
"Já." Odpověděl. "Tak běžte!"
"A- ano." Řekli na ráz. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Orin 2- Věštba

15. června 2009 v 15:00 | Zuzka Richterová |  Orin
Orin si pocestného prohlédla a pozvala ho dál. Nebyl to elf. Byl to člověk. Ale pod tou zlou,vousatou tváříse skrývalo dobro.
" Né! Zase jsem to připálila!" Vykřikla zklamaňe Iris.
" Tohle mu přece nemůžu nabídnout. " Orin ani Irys jako služku nebrala. Brala ji spíš jako kamarádku. Nebo sestru.
" Teď vařím já, "řekla na konec a už chtěla připálené jídlo vyhodit, když v tom jí žebrák řekl
" Nemusíš mi dát to nejlepší, já to klidně sním. Jsem zvyklí i nahorší." Jeho milí a vlídný tón zněl Orin ještě dlouho v hlavě.
"Ne, u nás to lepší budete mít. To připálené dostane Pašík. Stejně mu musím dát jíst." Řekla Orin. "Nu dobrá, jak si přeješ, milostivá paní" Odvětil žebrák. Když se najedli,a Iris s Orin umyli nádobí, , nabídli žebrákovi nocleh. Druhýden ráno, u snídaně, žebrák řekl
" Že jste se ke mě tak hezky chovali, a že jste mě neodmítli, ukážu vám kdo jsem. " Zablesklo to a před nimi stál bůh moudrosi Kyryn.
" Oh!" bylo to jediné co ze sebe v té chvíli děvčeta dostala.
" Jsem tady," pokračoval Kyryn" abych našel 3 dívky s dobrým srdcem, aby dopravyli 3 mláďata tvora zvaného ae z Elidianu do Měsíční změ. Ti tvorové, které můžou pod vaším dohledem ochránit celou zemi, mohou pod dohledem Temných jezdců zemi zničit."
"Ale my jsme jen dvě a Elidian je moc daleko." Začala opatrně Iris.

Orin, díl1- Pocestný

14. června 2009 v 14:30 | Zuzka Richterová |  Orin
Když se Orin probudila, mlýn už klapal. Vlastně to ji probudílo.
"Iris," zavolala Orin rozespale. Po několika vteřinách se Iris dostavila. Ruce měla od mouky a od mouky byli jak její šaty, tak šaty, které nesla pro Orin.
"Ná, tady máš šaty." Řekla a odešla připravit snídani. Orin se zatím převlékla a sešla po točitých, starých schodech dolů, do kuchyně. V ruce držela krabici, která byla zabalená do zeleného balicího papíru a převázaná žlutou mašlí.
"Na, Iris, to je pro tebe. Všechno nejlepší k narozeninám." Iris si prohlížela tu dlouhou krabici a na konec ji rozbalila.
" Luk!Nový luk! Děkuji ti Orin. Jak jsi věděla že mám narozeniny?"
"Napsala jsem si to do kalendáře." Opověděla Orin, když v tom někdo zaklepal. Obě elfky se vrhli ke dveřím. Když otevřeli dveře, byl tam....
.... pocestný.

Malá změna v Orin

14. června 2009 v 14:00 | Zuzka Richterová |  Orin
Ahoj... Tak přemýšlím (a toho si važte, protože to nedělám moc často) a napadlo mě tak trochu poupravit Orin. Ten příběh mi připadá čím dál zmatenější, takže budu jednotlivé díli mazat a přidávat znovu, pokud zůstanou nezměněny tak je sem stejně dám a podobně:)
A ještě něco... až budu mít hotovo to "restaurování" Orin tak vznikne nový příběh, ve kterém sespojí Orin a Ticho před bouří s příběhem V zajetí snů (ale to nejdřív smažu ten druhej díl a přepíšu ho...XD)

Ticho před bouří- 3.díl

13. června 2009 v 19:55 | Zuzka Richterová |  Ticho před bouří
Postavila se na nohy a přešla k oknu. Podívala se ven. Bylo šedivo a padaly orbovské kapky vody a rozstřikovaly se v kalužích, které se tvořily na zemi. Srdce se jí už trošku uklidnilo. Napila se vody a převlékla se do obyčejných šatů a učesala se. K pasu připnula meč se zlatým jílcem a stříbrnou čepelí a vyšla z místnosti. Chodbou se vznášelo ponuré hvízdání větru a neklidné ržání koní. Takhle tichý hrad nikdy nebyl. Jenom v noci. Ale teď byl den a ne noc. Možná se tu stavil jeden z královských poslů a odvedl ostatní do zámku. To se očas stávalo. Většinou jenom nechali vzkaz. Eriane je potom prostě dohnala. Občas ji někdo došel vzbudit. Ale ty časy minuli. To ještě nepatřila mezi rytíře. Za jedním ze sloupků, které stály u každého z vysokých a širokých oken se něco pohnulo. Hradem se ozval dívčí výkřík a pak bylo ticho... Jen vítr lomcoval okny a oheň praskal...


V té době, někde trochu jinde

Do dveří v paláci někdo opatrě strčil rukou a vešel do místnosti. Bylato postavička promoklá na kůži, se světle zlatými vlasy. Alespoň se ve světle svící hodovní síně se jevili zlatě. Když jsme se s ní setkali prvně, měla vlasy stříbrné a jednoduché zelené šaty. Jako předtím se i teď na jejím čele skvěla Slza draka. Sloužící odnesli její mokrý kabát k usušení a ona se ještě trochu roztřeseně vydala k trůnu.
"Výtám Tě tu Eleonoro." řekl král a ona na jeho pozdrav odpověděla kývnutím hlavy. Král měl dnes dobrou náladu. Podařilo se jim vybojovat zpět provincii Mosanie.
"Nesu špatnou zprávu." řekla. Zvedla k němu hlavu. "Rytířský hrádek je vypálený. Moji elfové ho prohledávají, ale nevypadá to ,že tam někdo uhořel. Místo toho jsme našli stopy po souboji." Tyto informace řekla elfská princezna králi lidí sklýčeným hlasem. Zatím co mluvila, sklonila hlavu dolů a teď, když ji zvedla se jí po tváři se jí kutálela slza.
Král se prudce postavil.
"Eleonoro..." zašeptal.
"Prohledáváme okolí. Našli jsme stopy kopyt, ale ty po nějakém čase končili. Povolaly jsme orli i sokoli, ale nemůžeme je najít. Stopy končili v zámecké zahradě," teď už Eleonora z Křišťálových skal plakala. "Končili u altánku. Nikam dál nevedly..." hlas se jí zlomil.

(P.s. Nedivte se že se tam vyskytuje postava z Orin, ale ty příběhy se navzájem prolínají:))

Matylda umřela

11. června 2009 v 10:34 | Zuzka Richterová |  Aktuálky
Dneska ráno budil táta mámu že naše kočka, 14ti letá, kříženec něčeho a siamky, jmenující se Matylda umírá. S mamkou jsme vzaly Matyldu na veterinu. Podle paní doktorky se ztoho měla Matylda pravděpodobně dostat. Dostala injekci na uklidnění. Prý to byla nejspíš mozková příhoda.. Odvezly jsme ji zase domů. Položily do vystlasné přepravky jak nám řekla paní veterinářka a dali jí pít. Potom jsem si ji odnesla i s přepravkou na brambory a podobné věci, ve které teď ležela do pokoje. Chvíli jsem ji hladila a snažila jsem se jí udělat pohodlí. Potom jsem si sedla k Pc a začala psát článek, aby jste jí drželi palce... Potom přišla máma, sklonila se nad Matyldou a chvíli se na ni dívala, pak ji vzala pryč. Vrátila se pro baterku a odešla. Potom mě zavolala. Řekla mi, že je Matylda mrtvá... Nedýchala. Když jsem se otočila k počítači tak se ještě hýbala, byla živá. A pak, aniž bych si toho všimla umřela. Jely jsme na vetrinu a od ní k lesu. Tam jsme ji pohřbili a vrátili se domů. Fáňa o tom ještě neví... Je ve škole...

Pojďme si zopakovat o čem je vlastně tenhle blog...

6. června 2009 v 15:56 | Zuzka Richterová |  Blog
Pojďme si zopakovat o čem je tento blog...
Původně to měl být můj a Patrikův blog, na který jsme měli dávat příběhy: Já: Osada Hakie
Patrik: Tiho
Ale pak jsme se pohádali a já ho z osady vyhodila. Nějaký čas jsem tu pak byla sama, psala jsem příběhy a nudila se... Asi čtvrt roku jsem se s Patrikem nebavila.
Potom mě napadlo zeptat se Soni, jestli nechce být blogmasterka na tomhle blogu a ona řekla, že ano, a tak jsme tady vegetili ve dvou, ale články stejně moc nepřibývaly.
A tak jsem se zeptala Evy: Nechceš být blogmasterkou tohoto blogu? A ona řekla, že ano. A tak jsme tu vegetili ve třech. Ale články stejně moc nepřibývaly.
A tak jsem se zeptala Páji: Nechceš být blogmasterkou tohoto blogu? A ona řekla že ano. A tak jsme tu vegetili ve čtyřech. Ale články moc nepřibývaly.
Tak mě napadlo zeptat se Radka: Nechceš být blogmasterem tohoto blogu? A on řekl, že ano. A tak jsme tu vegetili v pěti, já měla zaracha na PC a články VŮBEC nepřibývaly...
A to už mi a nejspíš i Patrikovi došly nervy a zeptal se mě:
Můžu být blogmaster tohoto blogu? A já řekla ano.
A tak tu teď vegetíme v šesti, články moc nepřibývají, Patrik je v lázních, já už nemám inspiraci co dál psát...

Tento blog tu je taky z několika důvodů:
1.Občas si někdo musí vylít srdíčko a podělit se o něco s ostatními.

2. Některé z nás občas něco praští do hlavy a pak se nám rozsvítí a musíme to rychle někam napsat, protože za chvíli nás do tý hlavy klepne něco jinýho a pak to zapomeneme...

3. Občas nás napadne něco trhlýho a chceme aby to oběhlo svět:)

4. Nebo máme inspiraci pro příběh a to platí hlavně pro mně.

A nebo tady nejsme ani kvůli jednom z těch důvodů... Prostě to tak je...

Nepříliš zajímavý článek

5. června 2009 v 13:27 | Soňa |  Soňa Kremeňová
Tak jo, akorát končí hodina IVT. Musim říct, že sem Zuzce slíbila, že sem začnu dávat svoje příběhy, různý články atd. Jenže co myslíte že dělám...? Přesně tak: nic... Takže abych byla přesná, pokud tady ode mě uvidíte nějakej další článek, tak se začněte radovat, protože sem strašnej lenoch.
P.S. Nwm proč to sem píšu, ale nudim se.
Bye

Nikdy neříkejte Evě nepřesné informace...XD

4. června 2009 v 10:01 | Zuzka Richterová |  Jen tak, aneb všechno možné:)
Tak to jsme si včera s Evou psaly na icq a já jí řekla ať sem něco dá... A ona na to: Co? Já příběhy nepíšu...
A já: Kytičku.
Ona: Cože?
Tak jsem jí připomněla její kytičkovej blog... Tak sem pak koukám a vidím: Narcis. Tak jí píšu na icq, že na netu najdu legendu o něm. Její základ totiž znám, ale ať je to trochu rozvinutější. A tak že teda jo...
No jo! tak jsem to po půl hodině konečně našla. Pomáhali mi i rodiče... A tak jsem to z wikipedie zkopírovala, dala na blog a jako obvykle mi naskočily články za tento měsíc.
Bylo třetího června a článků tu bylo 12. Tak jsem na to tak koukala, němá úžasem a údivem... XD
Příště si musím dát pozor a říct jí: Kytičku, ne celý blog.

Narcis- legenda

3. června 2009 v 20:15 | Anaku Shidoki- Zuzka Richterová |  Květiny
Zkopírováno z WIKIPEDIE. Zuzka.
Narkissos - (latinsky Narcissus, řecky Νάρχισσος) je v řecké mytologii syn mořského boha Kéfísa a nymfy Leiropé.[1][2] nebo synem pastýře Endymióna a bohyně Měsíce Seléné[3].
Byl to mladík poněkud plachý, ale krásný tak, že mu nadbíhaly ženy, ale i krásné nymfy. On však o žádnou z nich nestál, byl hrdý na svou krásu a dával přednost osamělým toulkám po lesích. Jeho odmítání, domýšlivost a sebeláska popouzely zejména nymfy, takže prosily bohyně Afrodítu i Nemesis, aby ho potrestaly.
Pak se do Narkissa zamilovala nešťastná nymfa Echó, kterou bohyně Héra ze msty zbavila hlasu a odsoudila ji k tomu, že Echó přestala mluvit a opakovala jen poslední slova, která zaslechla od lidí či jiných tvorů. Osamělá Echó se zoufale zamilovala do krásného Narkissa. Ten však její láskou pohrdal a celé dny jenom pozoroval svůj obraz, který se odrážel na vodní hladině. Trest od bohů na sebe nedal dlouho čekat. Tak se dlouho se nakláněl nad hladinu, až se nakonec ve studánce utopil. Jeho tělo nebylo nalezeno, prý bylo proměněno ve žlutý květ narcisu. V Řecku byl narcis považován za květinu smrti.
Narkissovo jméno je dodnes používáno ve tvaru "narcismus" s významem označujícím samolibost, ješitnou zamilovanost k sobě samému.

narcissus-narcis

3. června 2009 v 19:33 | Eva |  Květiny
Vytváří obvykle shluk cibulí, z nichž vyrůstá několik úzkých listů a dutý stvol, zakončený jedním nebo více květy v mnoha barevných provedeních s různým uspořádáním květu. Plnokvěté i jednoduché květy mohou být bílé, smetanové, žluté, ale také oranžové barvy. Kvetou od března do května.

Narcisy žádají výsluní a propustnou půdu, bohatě vyhnojenou kompostem. Vysazujeme je v srpnu a v září vždy na 3 - 4 roky.

Tulipa-Tulipán

3. června 2009 v 19:32 | Eva |  Květiny
Zvolit jen jeden tulipán z celé palety druhů je nemožné, stejně jako popis padnoucí tulipánům obecně. Vyšlechtěno je mnoho barevných, tvarových a výškových variací. Některé jsou velmi rané, jiné pozdní. Společným znakem je, že mateční cibule každoročně po odkvětu odumírá a zůstávají pouze cibule dceřiné. Tulipánům vyhovují lehčí, písčité půdy s dostatkem humusu. Hnojí se vždy v předchozí sezóně.

Vysazují se v září nebo v říjnu a po odkvětu a zatažení cibule se ze záhonu vyjmou. Cibule botanických tulipánů není třeba vyrývat každoročně.

Náprstník

3. června 2009 v 19:31 | Eva |  Květiny
Tato dvouletá rostlina pochází ze západní Evropy. Bývá 80 až 120 cm vysoká. Vytváří růžici vejčitých, drsných, tmavozelených listů. Kvete v květnu až v červnu purpurově růžovými květy, které mají uvnitř tmavé skvrny.
Trubkovité květy jsou uspořádány v mohutném hroznu. Pokud ho po odkvětu odstraníme, rostlina nám vydrží i tři roky. V opačném případě (když necháme semeno dozrát), náprstník se snadno vysemeňuje. Vyhovuje mu každá hlinitopísčitá půda, která není moc těžká, přemokřená a chudá na vápno. Snese slunce i polostín. Výsev je nejlepší v květnu, výsadba rostlinek na stanoviště brzo na podzim kvetou v následujícím roce. Krásná odrůda Gloxiniaeflora bývá až 180 cm vysoká, květy mívají různou barvu růžovou, červenou, fialkovou nebo bílou.

Kosatec

3. června 2009 v 19:31 | Eva |  Květiny
Kompaktní, ochotně kvetoucí kosatec s vonnými tmavomodře fialovými květy s nádechem sametově hnědočervené barvy kolem zlatavého kartáčku. Mrazuvzdorný.

Pěstování: Nesmíme připustit, aby jiné rostliny přerůstaly jeho oddenky. Každé tři roky trsy dělíme.

Výška: 30 cm Šířka: 15 cm

Nároky: Slunce. Lehká a propustná zem. Daří se mu na vápenci.

Využití: Prosluněné lemy a záhony, zvýšené záhony, skalky.

Doprovodné druhy: Artemisia schmidtiana 'Nana'; Dianthus alpinus 'Joan's Blood'; Sedum 'Herbstfreude'

Mateřídouška

3. června 2009 v 19:30 | Eva |  Květiny
Pravý tymián tvoří polokulovitý, hustě větvený keřík, květy světle růžové. Slunce a popustná půda. Rostlina oblíbená pro skalky, suché zídky, ideální pro koryta. Významná léčivka a koření.

Pravý tymián tvoří polokulovitý, hustě větvený keřík, výška 20-30 cm. Lodyha 4-hranná, na bázi dřevnatějící, listy vstřícné, krátce řapíkaté sytě zelené, na rubu světle plstnaté. Květenstvím je lichoklas, květy světle růžové až nachové. Slunce, vzdušná, hlinitopísčitá půda. Mladá nezdřevnatělá kvetoucí nať je silně aromatická a poskytuje důležitou drogu pro lékařství. Tzv. tymiánová silice má významné desinfekční a hojivé účinky. Vybrané odrůdy se specifickou skladbou silic jsou používány jako typická francouzká koření nebo přísady do bylinných likérů.

Campanula cochleariifolia

3. června 2009 v 19:29 | Eva |  Květiny
Tato snadno pěstovatelná trvalka svými výběžkatými oddenky rychle porůstá zem a vytváří koberce leskle zelených listů, nad kterými se pohupují malé modré nebo bílé zvonečky. Mrazuvzdorný.

Výška: 8 cm Šířka: 45 cm i více

Nároky: Slunce, polostín. Vlhká, ale propustná zem.

Využití: Do spár v dláždění, zvýšené záhony, skalky, suché zídky.

Doprovodné druhy: Armeria maritima 'Düsseldorfer Stolz'; Geranium cinereum 'Ballerina'; Hebe cupressoides 'Boughton Dome'

Delosperma congestum - kosmatec

3. června 2009 v 19:29 | Eva |  Květiny
Výška: 5 cm
Květ: žlutý, V. - VIII.
Jedna z nejprodávánějších skalniček na výstavách květin. Kdo ji uvidí, neodolá. Patří mezi tučnolisté byliny z čeledi Mesemryanthemaceae. Vytváří světle zelené trsy, které jsou přímo pokryty svítivě žlutými květy.

Vhodná do skalek, kamenných koryt apod. Prospívá na slunečném stanovišti v sušší, hlinito-písčité propustné zemině. V zimě, pokud hrozí přemokření zeminy, je vhodná přikrývka nebo překrytí tabulkou skla. Mrazuvzdornost do -23°C (zóna 6).

Alyssum montanum - tařice horská

3. června 2009 v 19:27 | Eva |  Květiny
Bohatě kvetoucí skalnička, květy jasně žluté. Vyloženě suchomilná rostlina vhodná pro skalky, suché zídky a koryta. Rostlina pochází z Evropy a Orientu. Tvoří polštářovité porosty se vzpřímeným rozvětveným květenstvím. Květy jasně žluté, listy kopisťovité, chlupaté. Výška v květu 15-20 cm, kvete v 5-6.

Rostlina pochází z Evropy a Orientu. Tvoří polštářovité porosty se vzpřímeným rozvětveným květenstvím. Květy jasně žluté, listy kopisťovité, chlupaté. Výška v květu 15-20 cm, kvete v 5-6. Vyloženě suchomilná rostlina vhodná pro skalky, suché zídky a koryta.

Delosperma cooperi - kosmatec

3. června 2009 v 19:26 | Eva |  Květiny
Výška: 10 cm
Květ: červeno- fialový, V. - VIII.
Velmi atraktivní skalnička pro výraznou barvu a dlouhou dobu květu. Prospívá na slunečném stanovišti, v sušší hlinito- písčité zemině. Vhodná je i drenáž.

Na zimu doporučujeme přikrývku, případně rostlinu překrýt tabulkou skla abychom zamezili přemokření zeminy. Mrazuvzdornost do - 23°C (zóna 6).

Gypsophila repens 'Rosa Schönheit' - šater plazivý

3. června 2009 v 19:25 | Eva |  Květiny
Trsovitě rostoucí trvalka se šedozelenými listy, nad kterými se v létě objevuje záplava malých růžových kvítků. Mrazuvzdorný.

A tak tady jen tak

1. června 2009 v 18:56 | Zuzka Richterová |  Zuzka Richterová
Sedím a nemám nápady, nudím se a zívám... A pouštím si hudbu... Koukám z okna a nudím se. A zívám a nudím se. Dneska jsem si v knihkupectví koupila knížku o temný manze a tak jsem podle ní kreslila, protože jsme byli na dni dětí (opět jako pořadatelé) a byla tam nuda, tři stanoviště a to jen díky našemu týmu Kráter Po Gymplu... A samozřejmě tak trochu Libertinu. A *zííív...* tak podobně... Ahoj jindy...
Zuzka...