.

Prosinec 2008

Galerie

27. prosince 2008 v 19:27 | Zuzka Richterová(Shidoki)
Tak jsem umístila nějakou galerii k příběhu Život v Konoze.

Díl 1.- nový známí

26. prosince 2008 v 14:57 | Zuzka Richterová
Pod mohutnou branou Konohy, sedělo děvče. Z pod jejích slunečních brýlí stékaly jedna po druhé slzy. Kolena si držela u těla a opírala se o ně bradou. Mohlo jí být asi tak necelých 8 let. Vlasy bylo to jediné, co z ní bylo vydět. Byly černé jako havraní peří. Přestože bylo letní, parné odpoledne a slunce v Konoze přivádělo lidi k šílenství, měla na sobě rukavice a na hlavě něco, co nejspíš nesmělo propustit ani parsek světla. Okolo brány proběhli dvě děvčata. Jedno mělo téměř bílé vlasy a to druhé růžové. To s růžovými vlasy mělo ještě červenou mašli. Mohly být asi tak v jejím věku.
"Sakuro, podívej. Támhle tu neznáme!" řekla ta s těmi žlutými, až do bíla zabarvenými vlasy růžovlásce a vidala se směrem k černovlasé dívce, která ji se zaujetím pozorovala.
"Ino! Počkej na mě!" volala na ni Sakura.Ino se nahnula k černovlásce.
"Tyjsi tu nová, viď?"zeptala se. "Já jsem Yamanaka Ino a tohle je Haruno Sakura."
Černovláska neznatelně přikývla. "Já jsem Shidoki." řekla po chvíli.
Sakuře někdo zaklepal na rameno. "Ehm... Děvčata, nemohly byste si jít hrát jinam?" Zeptal se
strážný, který měl zrovna službu. "Nerad bych tu měl nějaké nepříjemnosti."
Dívky o kousek poodešli.
"Ty jsi sem přišla udělat ninja akademii?" zeptala se Ino. Shidoki opět přikývla.
"Pojď, ukážem ti Konohu!" zvolala Sakura a společně s Ino táhli Shidoki pryč (nebojte se, obě šli jedním směrem, takže ji neroztrhli XD).
Támhle je Ichiraku ramen(to je jedna... no, něco jako restaurace- ale pozor, ramen je jídlo(nudle s masem, zeleninou a pod.)).
" Sakuro- chan!" ozvalo se ze nimi. Sakura se otočila. Směrem k nim běžel blonďatý, modrooký kluk, s podivnými čárkami na obličeji.
"Naruto Uzumaki! N-E-V-O-T-R-A-V-U-J!" zeřvala na něj Sakura, celá rudá vzteky. Shidoki se neubránila smíchu. Holky dokončili prohlídku Konohy tím, že potkali 3. hokágeho.
" Á, ty budeš Shidoki, viď?" zeptal se. Shidoki přikývla. Hokáge zavolal patnáctiletého ninju(shodou okolností vypadal jako Naruto, jen ty čárky mu chyběli a měl na bradě pár vousů), aby ji doprovodil k jejímu bytu a aby jí vysvětlil, jak to v Konoze chodí se školou.
"Jmenuju se Yak Umaki." řekl po chvíli. Celou cestu si pak povídali. Zítrabude první den na akademii, který její ročník zažije. Od Yaka se dozvěděla že bude chodit do třídy s idolem holek, Sasukem Uchihou, s Ino, Sakourou a s jeho mladším bratrem, kým jiným než s Narutem. Potom se rozloučili a Yak odešel. Shidoki měla malý byteček, mezi byty ostatních ninjů, kteří neměli rodiče. Vyklonila se z okna a viděla onoho "idola", který vcházel do jedněch dveří, Naruta do druhých a Yaka do třetích. No jo... To bude život!

Foto reportáž

18. prosince 2008 v 18:48 | Zuzka Richterová
Tak jo lidi. Řekla bych že by bylo zajmavý udělat pár fotek a napsat k nim příběh...
Ale né tak obyčejný příběh! Příběh Vánoční. Příběh odehrávající se v sekundě B. Nejdřív jsem nevěděla jak to udělat, protože jsem měla malinkou nehodu s baterijemi do mýho foťáku, ale vyřešim to tak že si půjčím mámin... Těšte se, MOHLO by to být zajmavý.

V zajetí snů- díl 1.- Sen, který mění osud

16. prosince 2008 v 14:30 | Zuzka Richterová
Ryta ulehl a usnula. Ve snu kráčela po...


...zelené louce plné květin. Někdo ji sledoval, ale kdo? Ryta se dala do zoufalého běhu. Běžela rychle, sil jí neubívalo. Ohlédla se a zpatřila muže v modrém plášti, který za ní běžel s napřeženým mečem! Krajina se pomalu měnila. Louka končila a začínal les... a bažina. Ryta do ní beznadějně vběhla. Potom se vyškrábala na strom a po navzájem se proplítajících větvích stromů se začala dostávat hlouběji do lesa. Srdce jí bušilo. Najednou zaslechla zvuk flétny... Flétna hrála a a Ryta šplhal po jejím zvuku až k hráči. Uprostřed bažiny stál kámen... Ale e ledajaký. Mlha se ho bále a bažina ho nepohltila... Na něm seděla elfka. Mladá, mohlo jí být asi dvanáct, takže tak jako Rytě. U nohou jí ležel štít a na zádech měla meč. V tom kameni byli jakési znaky. Rytě připadali tak známé... Ale... Neuměla je přečíst... Hudba ustala a elfka se podívala na Rytu. Elfčiny oči řekli vše, ještě dříve než promluvila. Umsála se. "Vítám tě dcero jiného světa."

Ryta se na ni nervózně usmála. Elfka znovu promluvila. "Jmenuji se Astrid a žiju ve vesnici pod kopci. Říká se že temní jezdci sužovali kraj a vracejí se znovu. Proto jsme tě přivolali touhle kozelnou flétnou. Potřebujeme tvoji pomoc..." řekla a podívala se prosebně na Rytu. Ryta se celkem polekala. Potom něco zasvětélkovalo a několikrát to Rytu obletělo. Pozom se to rozzářilo a...
Ryta na sebe pohlédla a...
" To jse- jsem já?" Vykoktala.
"Ano" odpověděla Astrid. " Odteď jsi Maja."
Domluvila a usmála se. "Už můžeš jít Majo."
Kam? chtěla se zeptat Maja, ale nestihla to. Něco ji přerušilo. "Pííííp píííp píííp!" Upozorňoval na sebe budík. Ryta chtěla věřit že to byl sen. Ale...
"Sakra? K- d-e j-e m-ů-j BATOH?" Zařvala na svého bratra, který se ještě snažil spát. Včera si ho půjčil a jak to tak vypadá, nevrátil.
"Pod postelí..." řekl a vyplázl na Rytu jazyk. Ryta se onula a našla... luk a šípy! Tohle nebyl sen. Prohnalo se jí hlavou. Ukryla luk pod postel. Doufám že mi někdo dá pádné vysvětlení!

Achjo...

15. prosince 2008 v 20:31 | Zuzka Richterová
Achjo... Já vím že je to už trapný se furt omlouvat... Ale já nemám žádný nápady... Vůbec nevim co mám psát... Snad se mi někdy podaří něco vymyslet...

No jo, no...

10. prosince 2008 v 20:45 | Zuzka Richterová
No jo, no... Prostě jen nálada. Znáte to. Jednu chvíli jste ochotni udělat jednu věc milionkrát a potom prásk a dlouho. dlouho na ni nemáte ani pomyšlení... No jo. Ale čas se tím nezastaví a tenhle blog bude zase do Vánoc šlapat jako předtím... Doufám XD.