.

Říjen 2008

Proč Patrik odešel?

29. října 2008 v 10:16 | Zuzka Richterová
Protože jsme se pohádali, protože tvrdil že ví vše a taky že chodím s Radkem a měl na Radka narážky a neuměl uznat vlastní chybu. Vlastně mi pil krev už asi půl roku....................

Minulost, přítomnost a budoucnost

29. října 2008 v 9:06 | Zuzka Richterová
Už jste si asi všimli ankety ve které se vás někdo z tohole blogu ptá: "Co máte rádi?" Budoucnost? Minulost? Nebo přítomnost...
Minulost je doba vzpomínek, ve které již nic nezměníte. Je to ale i doba ve které můžete vzpomínat na vaši 1. jízdu na kole, nato jak se na vás rodiče smáli když jste se učili písmenka a nešlo vám to. Nebo třeba jak jste dostali 1. pusu od milované osoby. A potom také to co se nachází v učebnicích: Husité, pravěk, mezopotámie a různé další věci.Ale nadá se před ní utéct...
Přítomnost je doba ve které žijeme, která se každou vteřinu posouvá, ve které prožíváme věci, které pak máme jako vzpomínky.Můžeme se rozhodnout. To v minulosti ne. Občas nám z toho běhá mráz po zádech, brečíme a nebo se prostě smějeme.
Mám ji ráda víc než minulost, protože před minulostí se utéct nedá, ale tady se můžu rozhodnouta je jen na mě, jaká pak bude moje minulost...
Budoucnost je doba toho co se má stát. Je to doba, ve které nevíme, narozdíl od přítomnosti a minulosti co se stane s úplnou jistotou. Možná velké přírodní rezervace, možná zkázu planety Země...
Proto se jí bojím, nevím totiž co se stane a to jeto nejhorší...

!!!Konec!!!Konec!!!Konec!!!Konec!!!

27. října 2008 v 20:21 | Wally
Takže tady končím a vý proč včera jsem se pohodali no a to nemám nic společnouh mám dva blog více mě baví sims něž pravěk tak jse loučím ale už se nikdy nepřídu tak že zuzko baví se mnou ještě
odepiš na blog thesims-simikoviny.blog.cz tak zbohem

Pozor! Změna!

26. října 2008 v 10:08 | Zuzka Richterová
Pozor, změna! Nebojte se, nebude to nic cvo ovlivní blog, ale příběh Temní Piráti se bude odehrávat v podobě lodního deníku. To je asi vše. Jo, a moc prosím, kdybyste mi sem, tam napsali koment. Jinak dík, že sem chodíte. :).

Kapitola 3

26. října 2008 v 10:00 | Zuzka Richterová

apitola 3

13.04.2008
Když jsme stáli u stánku a balili to, čemu se nedá říct zbytek, maximálně zbyteček, zjistili jsme, že došla vlna. "Skočím do obchodu a koupím novou," křikl Tom.
Když jsme byli v domečku a počítali jsme, kolik nám přibylo peněz, došli jsme k závěru, že máme tisíc šestset osmdesát korun.
"No, hele, Vánoce jsou za dveřmi a nám dochází dřevo a vlna..." stěžovala si Lenka.
"Hele, buď ráda, že jsi ráda." Řekl Kelly.
"Zítra půjdu do města prodávat a koupím nějaký vatelín a ještě vlnu." Řekl Rick.
Když jsme byli za zafóliovanými okny, začalo chumelit.
"Hele, zítra bysme měli dokoupit svíčky a sirky," řekla Lena.
"To jo. A taky doufám, že je přikrytý dřevo plachtou." Plácla Lenka.
"Je." Odpověděl Tom.
Já jsem pletla hračku a tiše jsem se smála. Ostatní si taky něco pletli nebo si četli.
"Poslouchejte", řekl Rick a začal číst: "V 19.století se u nás vysadilo..."
Já už jsem naplnila plyšáka vatelínem a zašila místo, kudy jsem ho vycpávala.
"Zítra vychází časopis i s Lampičkou jen za čtyřicet pět korun!" Vykřikla Lena.
"Pořád ještě sněží a tady máme sucho. A hele, už je dvacet jedna hodin." Řekl Kelly.
"Dobrou" a zhasli jsme svíčky.


9.díl- Kuhníni

25. října 2008 v 19:23 | Zuzka Richterová
Ohně pláli pro počest budoucích novomanželů, když neznámý kmen přirazil ke břehům a zakotvil. Už zdálky viděli neznámí lidé plát ohně, které signalizovali to, že je ostrov obydlen. Náčelník se otočil ke své ženě a pravil
" Bojím se co nás čeká."
"Ano, také mám strach. Ale větší strach mám o naše dítě, které se má brzy narodit. "Odpověděla.
"Ano, kuhnovina je zlá nemoc."*


...Mezi tím, ve vesnici...


"Náčelníku! Náčelníku!" Někdo neznámí zakotvil na břeho moře u Rudých hor!" Hlásil Přesný Luk.
"Kdo?" Ptal se Bílý Lev.
"Něčí kmen." odpověděl Zlatý drak, který mezi tím přiběhl.
"Jdeme se tam podívat" řekl Bílí Lev a vzal Bílou Orlici za ruku. "Pojď" řekl. Šli po ůzké cestě, která vedla mezi skálamy. Byla dlouhá, točitá ale hodila se. Po nějaké době došli ke břehu moře.
"Podívej, Bílý Lve!" Zvolala Bílá Orlice a ukázala na obrovskou skupinu cizích lidí.
"Ano, vidím je." odpověděl. Neznámý lidé se podívali směrem ze kterého pláli pochodně a lekli se.
"Nebojte se nás! Jsem náčelník Bílý Lev. Povězte nám, kdo jste a co tu chcete?" řekl svím klidným hlasem.
"Jsem náčelník Stříbřitý meč a tohle je má žena Eva. A tohle je můj lid. Jsme Kuhníni. Bohové na nás seslali mocný oheň**.



*Kuhnovina je pomyslná nemoc, kterou má podle spolužáků moje spolužačka Eva Kuhnová. V tomto příběhu je to vrozená vada.

**lávu

Omlouvám se

21. října 2008 v 14:22 | Zuzka Richterová
za neaktivnost, ale vůbec nevím co sem dát. Brzy tu asi přibydou ty nový příběhy. Teda nebudou přibývat rovnoměrně, protože je píšu kdy si vzpomenu, a na jaký mám nápad:).

proč

19. října 2008 v 10:23 | © Wally
jsi se zeptat proč musi být jen o přiběhy to nevím a tak jse ptám píšu jede přiběh který mě trošku baví a kvul němu jsem tady dal jsem bleskovku a druhá blogmastka mě řekla že ne já to nechá jenom si říc že mám taky jeden blog je super nech si řic že jel lepši no je lepši jo zuzko jenom musíš změnit desing!!!!!!!!!!!!!!

článek: Wally

2. díl

19. října 2008 v 8:00 | Zuzka Richterová

Kapitola 2

13.04.2008
"Jak si vyděláme?" zeptala se Lenka.
"Třeba něco vyropbíme a prodáme", napadlo mě.
Za hodinu jsme měli třicet čtyři náramků. Šli jsme do města a tam jsme si stoupli před obchod a začali jsme prodávat. Jeden za deset korun. Dvacet jedna jsme jich prodali a koupili jsme si vlnu a jehlice. Asi všichni umíme plést, takže za tři dny jsme měli dvě šály, tři páry rukavic a dvě čepice. A samozřejmě i dalších jedenáct náramků.
Čtvrtý den jsme šli zase prodávat. Šála, jeden kus za padesát korun. Čepice, jeden kus za padesát korun. Náramek, jeden kus za deset korun a jeden pár rukavic za osmdesát korun. Prodali jsme dvoje rukavice, jednu šálu, jednu čepici a všechny náramky. Teď máme celkem tisíc sto jedenáct korun. Koupili jsme si jídlo, pití, další vlnu a jehlice. Zbylo nám pětset osmdesát jedna korun.
"Aspoň že se nenudíme", povzdechl si Krim, když pletl svetr.
"Hele, mám v tašce igeliťák s korálky a knoflíky", zvolala jsem vesele.
"A já zase bonpari", zavolala na mě Lenka.
"Že nám dáš!" Volali jsme jeden přes druhého.
"Jasně, jsme přece parta, né." Pak už se domeček hemžil jsenom samými díky.
"Já mám žížu", ozval se Kelly. Vzal si lahev a pil a pil a pil.
"Zajdu se projít a nasbírat houby", řekl Rick. "Jde někdo se mnou?"
"Jasně,jdeme všichni", řekl Tom.
Když jsme se vrátili zpátky, měli jsme plné ruce babek, křemenáčů a hřibů. Pak jsme se převlékli a koupili jsme si hrnec na vaření, koření a udělali jsme si houbovou "polévku".
"jé, první teplé jídlo za celou dobu, co tu jsme", rozplývala se Lena. "A ještě zbyly houby", dodala Lenka.
"Ochlazuje se a dochází nám peníze", oznámila jsem.
"Musíme zase vyrábět. A koupil jsem nám takovou pěnu, co se s ní zateplují okna." Řekl Kelly. A tak...
Rick, já a Lena jsme vyráběli pěnové věci. Lenka šila a vyšívala, Tom dělal náramky a Kelly s Krimem pletli.


O dětech, které utekli

18. října 2008 v 21:31 | Zuzka Richterová
Tak, tenhle příběh jsem začala psát jako 1. příběh před asi rokem. Pak jsem na něj zapoměla, a teď vám ho sem dám.




Jednoho dne, jsme se jako poprali s Rickem, Lenou, Krimem, Lenkou a Kelly. Věděli jsme, že nepudeme za trest na procházku. "Všichni odešli!!!" volal na nás Tom. Teď, jsme tu byli sami. "Máme asi 30 minut na útěk", vydechla Lena. "Tak a jsme tu", zvolala s úlevou Kelly. Bylo to krásné místo. Měli jsme ho vytipované už asi týden. Blo asi 250 metrů v lese. Máme 1116 kaček, volala Kelly. Všech se nás zmocnili obavi, jak to tu přežijeme?A na jak dlouho nám vydrží peníze?" Kkyž už tu jsme, tak by jsme si měli měli postavit obydlí, dodal Rick. Maš pravdu, přikývla Lena."
Měli jsme štěstí, zrovna byly u lesa balíky sena. Dva jsme si odkutáleli v jedné trojici a dvou dvojicích dál do lesa. Nasbírali jsme si dlouhé větve a objevili malý nepatrný potůček. Vyndali jsme si svačiny z batohů a nasvačili jsme se. Také jsme si vyndali i nože, nůžlky, provazy, každý jednu deku a praccovní rukavice, No, co kdyby se hodily. Dali jsme se do práce. Noci byly teplé a tak jsme si vyrobili jenom přístřešky. Ale pak jsme se dali do pořádné práce. Nejdřív jsme všude vysbírali klacíky, jehličí, listí a šišky, potom jsme si rozložili prostěradla. Z tašek jsme ještě vyndali polštáře, položili jsme je na prostěradla a k nim jsme přidali ještě deku. Zbytek větví jsme odtáhli o kus dál a začali jsme je opracovávat. Za pár dní jsme to měli hotovo a přišlo na řadu stavění kostry.
"Zajdeme s Kelly na nákup", řekl Rick. "Bereme si stovku."
Zanedlouho se vrátili, no tak asi za dvě hodiny a dali nám každému sváču a pití.
"Tak co, jak práce pokračují?"
"Ale, jde to. Už dáváme na střechu seno a igelitové tašky."
Po sváče nám začali pomáhat i Rick a Kelly. Domeček byl hotov.
"Tak a teď přestěhujeme "postele" do domečku", řekla Lena.
"Ty prostěradla, co jsme z nich měli stříšku složíme a dáme do tašek a budeme je každý den střídat, protože tady přes noc navlhnou", konstatovala jsem. Ostatní mi přitakali "máš pravdu, Alex."

Díl 1 + úvod- Hayuko Chi

17. října 2008 v 7:42 | Zuzka Richterová
Trrr trrr trrr. Zvonil mi mobil. " Halo? Kdo tam je?" Zeptalajsem se. " Kde jsi Hayuko! Je 8:30 a ty nikde!" Odpověděl mi známý, rozčilený hlas. " Mami! Je mi 21! A ani u tebe už nebydlim!" Odpověděla jsem jí a vypla hovor. Vrátila jsem se zpět do tělocvičny, kde jsem byla předtím. Hája! spustila se taková mela, že si to ani neumíte představit. "Hayuko! Mírni se!" řekl mi trenér. " Ano, mistře."
"Proč jsi byla tak ... ...zlá?"
Moje matka... .... zase se mi montuje do života... ...byla jsem rozčilená."
Po nějaké chvíli....
" Dobře, vidím že už nemůžete. Tak ahoj a příště vás tu chci mít v plném počtu!"
"Ano mistře." Odpověděli jsme zborově.
Aby jste věděli, co je to za zájmovou činost, tak vám to řeknu. Není to zajmová činnost. Buď se sem přihlásíte, nebo ne. Ale když ano, nemůžete vystoupit, protože se tu učí dávné Japonské bojové umění. Je nás tu deset. Všichni od mala. Mě sem můj otec přihlásil jako 7i letou.

bleskovka

15. října 2008 v 20:58 | Wally
ahoj mám pro vás blesovku jo ješte něco new přezdívku mám Walky ale tady bud mít Wally jasný

1. ahoj
2. jak je ?
3. libí se ti tento blog?
4. máš blog/sblog
5. máš blog
a) običejný
b) the sims2
6. co na diplom
7. tak ppp

Temní piráti- informace

15. října 2008 v 20:09 | Zuzka Richterová
Po širém moři bloudí loď. Né ledajaká, ale s plachtama roztrhanýma a podivnou posádkou. Tu loď řídí sama... ...Smrt. Těm co se plaví na palubě lodi se říká TEMNÍ PIRÁTI.
Je radno se jim vyhnout. říká se že kdo se s nimi potká, nevyvázne živ. Křižují Tichý oceán.

Příběhy

15. října 2008 v 19:36 | Zuzka Richterová + Piry13.
Ahoj! Takže ty příběhy budou asi 2. Jeden o Temných pirátech a 2. o Jedný holce co se učí nějaké bojové umění. Budou se jmenovat: Temní piráti
Hayuko chi .
Tak brzy čekejte nové příběhy.
Jo a trochu upravím rubryky.
Zatím.

Konec zarachu!:-)

14. října 2008 v 21:06 | Zuzka Richterová
Ahoj! Konečně mi zkončil zarach. Krále Bordeláře sme už vypudili:-) . No a budu dávat nový články. Jo a možná se tu dočkáte novýho příběhu, ale to fakt možná. Jo, chtěla bych poděkovat veřejně Patrikovi, protože sem dal ten článek že mam zaracha:-). Co sem budu dávat?
1) Osada hakie
2) Orin
3) Nějaká fakta o jiných dobách, zemích, atd....
4)Nový příběh.
Dobrou noc a mějte se. Zítra:D.

druhá majiteka má zaraha

12. října 2008 v 18:53 | ©Sasuke
• ano mám zaraha to je škoda mám ho od pátku do odvoláníííí

• tenhle týden příde novej díl tiho ješte nevím ješte něco

• hlasněte prosím v ankentě ↓↓↓

Tiho-2díl

10. října 2008 v 15:44 | Sasuke


8. díl- Sen.

9. října 2008 v 20:50 | Zuzka Richterová
" Ne! Nemohu ho vrátit zpět, na tvůj svět!" Řekl.
"Néééééééééééééééééééééééé!" Zakřičle Bílá Orlice.
"ÁÁÁ! " Bílá Orlice se s výkřikem pobudila. Promnula si oči a uvědomila si, jak je zpocená a jaká je jí zima. "Brrr... Jsem ráda že jsem se probudila. Byl to hnusnej sen." Řekla si Bílá Orlice pro sebe. " Mám takové štěstí... Bílý Lve, jsem tak ráda že ti vlci, tvá smrt.... " Bílá Orlice se odmlčela" ....byli jen sen." Zvedla kožešini kterou byla přikryta a znovu se přikryla.
...Druhý den....
"Dobré ráno, Bílá Orlice. Kdyby ses slyšela, jak jsi v noci křičela néééé a neumírej..."Bílý lev dostal záchvat smíchu. Jen tak tak se vyhnul letící kouli kožešiny." J... já... Přišel jsem se tě na něco zeptat... " Řekl po chvíli.
"A na co?" Zeptala se ho Bílá Orlice.
"Já... já tě... já tě mám rád. Máš ty mě taky?" Vymáčkl se nakonec.
Tohle si Bílá Orlice přála od malička." J... Já tebe taky." Řekla Bílá Orlice se slzami v očích.
"Nechám nám postavit chatku, ve které budeme moci žít oba." řekl.

...Po několika týdnech, na louce...
"Bílá Orlice!" Volal Bílý Lev, který jí běžel naproti. Běželi na louce, prosluněné louce. Bylo léto. Louka byla plna květin a ve vesnici Murmiliánů byli trhy. Nedávno tam dorazili cizinci, kteří dovezli hedvábí. Bílá Orlice tam šla. Teď vypadala skoro jako víla. A teď se taky chystala na obřad. Svatební obřad. Večer vzplanou ohně, které budou prosit bohy abi novomanželům dopřáli dlouhý život.


Jsem z5

9. října 2008 v 20:19 | Sasuke
• ahoj jsem zpět proč jsem se vratil ani sám nevím chtěl jsem

protože jsem sám ho založil.
• mátu přiběh Tiho
• moje přezdívka je Sasuke ješte má jeden blog a to je http://thesims-simikoviny.blog.cz/
aby jste nemysleli rači mám rád ten muj ale taky jsem budu něco přidávat možna zítra
tady něco bude ale nevím bude to překvápko

pp Sasuke

Tiho-1díl

9. října 2008 v 20:09 | Sasuke


7. díl- Pusť ho zpátky!

7. října 2008 v 19:57 | Zuzka Richterová
Stále nikdo nic neslyšel. Jen Ona ano. "Proč!" Křičela Bílá Orlice.
"Musel jsem. Chci být s tebou, ale nemohu!" Řekl hlas, který slyšela jen ona. Mluvila s Bílím Levem. Byl v říši duchů. Byla jen otázka času, kdy ho pošlou do místa, ze kterého nikdo neodejde. Tady byla jedna možnost a to ta, že jejich láska by byla zpečetěna malým dítětem. Ale... ale oni ještě dítě neplánovali...
" Já... já ... jestli se nevrátíš, už nikdy nebudu šamankou! Nikdy!" Křikla Bílá Orlice z posledních sil.


Slyšel to nejstarší duch a svolal radu.
"Jejich láska je obrovská." Pravil
" Ano, ale my s tím nic nezmůžeme!" Okřikl ho jeden z předků Bílého Buvola.
"Má pravdu! Jejich láska není zpečetěna!" Začali se dohadovat jiní duchové.
My, jsme se taky nemohli vrátit! Stěžovali si jiní.
Po nějakém čase......
..... Bílá Orlice začala přibírat na váze. Ona sama už nebila šamankou, pořád ještě myslela na smrt Bílého Lva.
" Bílá Orlice." Vyrušil ji ze vzpomínek čísi hlas.
" Kdo- Kdo jste?" Ptala se unavená Bílá Orlice.
"Jsem šamanka z kmene Murmiliánů. Poslali mě sem, protože jsi prý vážně nemocná." Odvětila žena.
!J... já nejsem nemocná...." Ohradila se Bílá Orlice.
" Já vím. Čekáš dítě." Řekla zkušená šamanka.
" C- Cože?" Ptala se Bílá Orlice s nadějí v očích. Měla štěstí. Byla to jen jednanoc. 1 a má dítě! Teď už ho možná pustí zpět, na zem! Poděkovala ženě a běžela k posvátnému místu.
" Velký, moudrý duchu!" Volala s očima plnýma slz. Né slz smutku, ale radosti.
"Ano, Bílá Orlice?" Odpověděl.
" Pusť Bílého Lva na svět! Teď ho váže pouto"
"Jaké?"
"Čekám s ním dítě!"

6 díl- Nesmíš umřít!

6. října 2008 v 19:06 | Zuzka Richterová
Bílý Lev se otočil. Pronikavý výkřik probral všechny z lítého boje. Vlci i lidi se otočili po směru výkřiku. Vlk se vrhnul na Bílého Lva a...
"... Bílá Orlice! Bílý Lev je těžce raněn." Bílá Orlice zvedla hlavu od Černého Lišáka, který byl bledý jako stěna a nehybně ležel na zemi. Jen klid, všechno dobře dopadne, říkala si pro sebe. Z očí jí kanuli zástupi slz. Bála se. Ona ho nesmí nechat zemřít!
"Co se mu stalo?" Ptala se.
"Král vlků na něj zaútočil. Zezadu." řekl mladý chlapec. Jmenoval se, jak jen se jmenoval! Ta paměť! Aha, už to mám. Jmenuje se Orkán.
"Kdo ho zachránil? "
"Já" Řekl Orkán.
Bílá Orlice stále ještě brečela. Ona nechtěla, aby se Bílému Lvu něco stalo. Měla jít a říct mu, ať jde pryč. Bílá Orlice ho ošetřila a řekla, ať ho donesou k němu do chatky. Šla k sobě a cestou se uklidňovala, že vše bude dobré. Vzala nějaké léčivé bylinky a šla k náčelníkovi. Přišla však pozdě. Z náčelníka Bílého Lva už vyletěl duch a z chatky vyběhl bílý lev. Zastavil se a díval se na plačící Bílou Orlici. Všichni okolo jako by zmizeli. Zničeho nic byli v tom místě jen oni. Teda ostatní tam byli, ale Bílá Orlice si je neuvědomovala. Stáli tam asi minutu a pak se bílý lev, duch Bílého Lva rozběhl k lesu. Bílá Orlice se zhroutila. Probrala se až po dvou týdnech, kdy jí vše řekli.
"Co se stalo?" Ptala se.
"Bílý Lev zemřel. Ty jsi tam stála a dívala ses do jednoho bodu a pak ses zhroutila."
Bílá Orlice vyběhla z chatky a běžela na louku mrtvých. Právě se tam konal pohřeb. Vrhla se tam a řekla: "Počkejte do zítřka."
" Ale proč Bílá Orlice?"
"Protože ráno moudřejší večera" Odpověděla Bílá Orlice, aniž by přemýšlela.
" No dobře, máš pravdu, ty jsi šamanka, ty to rozhodneš." Řekli lidé a odnesli mrtvé tělo pryč. Jen odešli, dala se Bílá Orlice do pláče. " Né! To né! Proč jsi odešel! Proč!? Ptala se Bílá Orlice. Nikdo nic neslyšel. Ale ona ano.